V sobotu večer jsem se toulal nočním Frankfurtem nad Mohanem a připadal jsem si, že nejsem v Německu.
V sobotu večer jsem se toulal nočním Frankfurtem nad Mohanem a připadal jsem si, že nejsem v Německu.
Multikultura ovládla velká německá města; všude partičky Afričanů a jiných imigrantů, chodí ve skupinách zhruba od šesti do deseti lidí.
Před "kebabem" pijí čaj ženské v šátku, u východů z garáží otravuje skupinka imigrantů a domáhá se agresivně almužny, v jiném zákoutí vás pozoruje partička mladých Turků, co bere ten dvorek jako své území.
Němci chodí po jednom, maximálně po třech lidech (v případě ženských skupinek).
Co z toho plyne za ponaučení?
Že nemá cenu doplňovat společnost lidmi, kteří se neintegrují a vytvářejí své klany a - pokud na to mají dost sil - i zóny.
Tito lidé přinesou (a i o tom pochybuji, vždyť tvoří největší podíl příjemců dávek a osazenstva věznic) maximálně ekonomický efekt.
Ale ve výsledku nic, co by dali společnosti, z jejíž prosperity a kultury žijí.
Asi to cítím moc jako ´samec´, ale nebylo mi z toho dobře, viděl jsem, jak místní samci ztrácejí území a jsou zatlačováni jinými skupinami. Bylo to jako smutný přírodopisný film.
Pozoroval jsem, jak se ti tmaví hoši koukají po holkách a šmírují je po ulicích v houfech. Je v tom zvláštní napětí, kterému potencionální oběti již přivykly, na mě to ale bylo příliš.
Dokonce jsem nevydržel a raději doprovodil jednu německou rodinu až k metru - nenesl jsem ten pohled: Jde starší tatík s ženou a před nimi dvě dcery odhadem dvanáct a patnáct let, obě světlovlasé v krátkých sukních a za jejich zády skupinka tmavých týpků, co se jich drží a děvčata okukuje. Nestalo se nic, zatím. Myslím ale, že tohle nemůže dlouho vycházet a každopádně dojde k pohromě, až se imigrantům narodí děti, které budou sebevědomě cítit nárok na zemi, kde se narodili, začnou si ji přetvářet k obrazu svému a brát si, co jim podle jejich mínění patří.
Ještě k těm skupinkám: Příliv imigrantů nás buď zatlačí do defenzivy - oni budou tvořit silné skupiny, my se jako jednotlivci budeme bát, díky čemuž se staneme snadnou kořistí a hlavně budeme přicházet o morální převahu a pocit, že ta země je náš domov.
Nebo začneme tyto tlupy tvořit také, což bude rána evropské individualitě, ale nebude zbytí.
Kdo máte možnost, zeptejte se známých, co žili v Rusku nebo na Ukrajině v devadesátých letech. Každý blok, každé tržiště ovládala místní partička a bojovala se všemi okolními o vliv a o živobytí.
Ano, v době nouze se ti lidé spojili v mafiánské partičky, aby si zlým a drsným způsobem zajistili životní prostor, ovšem po zlepšení ekonomické situace se tyhle party zase rychle rozpadly a lidé začali žít normálně.
Jenže party imigrantů se tvoří v zemi, kde je zatím klid a pořádek, v zemi, která se o ně stará a kde se nemusí ničeho bát.
Mají to zřejmě tak dáno výchovou a životním stylem, prostě se budou tímto způsobem vymezovat a prosazovat - a my, pokud je do své společnosti vpustíme, budeme v defenzivě, pokud se nezačneme chovat jako oni, a to si nikdo z nás nepřeje.
Ovšem, když nebude zbytí...
