Papež Lev XIV. a my v ČR.

Nezbývá než popřát nově zvolenému papeži Lvu XIV. vše nejlepší, Boží ochranu. Domnívám se totiž, že právě tato volba ve velikonočním čase je jistým signálem a symbolem pro dnešní svět.

Zařadil jsem se mezi věřící Katolické církve a obyvatele světa a papežskou volbu jsem sledoval stejně jako oni – ne na televizní obrazovce, ale na počítači, protože musím konstatovat, že pro nás už nevolitele tam není přístup.

A do jisté míry to pro mě byl velmi důležitý zážitek, protože když jsem byl volitelem, vlastně jsem nevěděl, co se děje na Svatopetrském náměstí. Ani jsme neslyšeli, ani neviděli vstup nově zvoleného papeže na lóži. A neslyšeli jsme ani ono slovo, které vyjadřuje signál zvolení. V tom je veliký rozdíl – a právě to pro mě bylo důležité.

Zdejší komunita se z velké části vydala pěšky i jinak aby byli na náměstí svatého Petra, ale moje kolena a věk mi už v tom příliš nepomáhají.

Bylo to velké překvapení. Po večeři, která byla různorodá (zúčastnily se i některé rodiny a ženy, které pomáhají při stavebních úpravách), jsme společně večeřeli. Následně jsme se sešli u otce rektora, kde jsme hodnotili prognózy jednotlivých kněží, kteří zde studují nebo zde působí. Zajímavým momentem bylo, že jedním z těch, kdo byl nejblíže, byl otec Tomáš Roule.Ovšem jméno nového papeže neuhodl nikdo, i když dva se k němu přiblížili. Nejméně přesná byla umělá inteligence.

Zajímavé pro mě bylo i to, že z celé události vyplynuly pohledy na církev, na papežství – vedli jsme poměrně zásadní debatu, v níž byli zastoupeni i mladší generace a řeholní sestry.

Můžeme říct, že papež Lev XIV. byl naší celou komunitou přijat s radostí a respektem. Když přišla řeč na jméno Lev, dva z přítomných se přiznali, že se jim v paměti vybavil papež Lev Veliký. Já sám musím říct, že mě napadl spíše Lev XIII., protože v kanceláři pražského arcibiskupství – od dob arcibiskupa Schwarzenberga – visí veliký obraz papeže Lva XIII., který má zvláštní kult. Právě Schwarzenberg oznamoval Habemus papam, a Lev XIII. mu byl nesmírně blízký.

Vyslovil jsem hypotézu, že vztah k Cyrilometodějskému kultu a významu této misie a slovanských národů patří také ke Schwarzenbergovým zásluhám – o tom nepochybuji. Je bezesporu třeba si uvědomit, že jméno papeže Lev je spojováno s pojetím římskokatolické církve západního křesťanství. Byl to on, koho římský lid nazval pater urbis Romae, papa di Roma – otec města Říma, zachránce před Attilou a pravděpodobným dobytím a vypleněním města. To, myslím, byl jeden z hlavních motivů, proč se papežství stalo tak oblíbeným nejen v Římě, ale v celém italském poloostrově.

Také víme, že ono tzv. solideo – pokrývka hlavy, která dnes připomíná jarmulku – je symbolem římských biskupů. Pozdějším vývojem, pod vlivem sv. Ambrože, který byl prefektem, věřícím v Boha, ale nikoliv křesťanem, byl vládním úředníkem, ale zároveň věřícím, se do symboliky biskupů dostala mitra – pokrývka hlavy vysokých důstojníků římské armády. A právě díky významu Ambrože a milánského obřadu (Ambrosianum) se mitra stala symbolem biskupského úřadu, nikoli solideo. V důsledku toho pak nastaly určité potíže, jak tyto pokrývky hlavy správně nosit.

Pokud jde o význam Lva XIII., není to jen encyklika Rerum Novarum. To slovo „jen“ bych neměl vyslovovat , protože jde o encykliku, která je základem sociální nauky církve. Co je velice zajímavé je, že tato encyklika dostala svojí podobu v Boru u Tachova v Heidu, vznikla s výrazným přispěním šlechtického rodu Lowensteinů a mezi jejími spolutvůrci byl i dominikánský kardinál Zigliara. Koncept encykliky vznikl dokonce na našem území.

Je to také svědectvím o významné sociální aktivitě církve a aristokracie. Víme, kolik biskupů pocházelo ze šlechtických rodin – souvisí to s rozvojem školství i sociální péče. Musíme říct i to, že důchody – penze – existovaly dávno před Bismarckem, který je považován za zakladatele jejich zavedení. Tyto záležitosti byly realizovány už na šlechtických panstvích a církevních dominiích bývalé rakousko-uherské monarchie, především v její západní (předlitavské) části.

Lev XIII. je také spojován, jak jsem naznačil, nejenom s cyrilometodějským úsilím. Tento jeho postoj vznikl z posouzení politicko-církevní situace – kritizoval jak Berlín, tak Moskvu – tedy snahy o porušťování, poněmčování a vnucování obyvatelstvu protestantismu či pravoslaví. Jeho velkým programem proto bylo vytvoření římské koleje Slavonicum, kde by studovali (s papežskou podporou) kandidáti kněžství ze slovanských zemí.

Kardinál Schönborn, tehdy biskup v Českých Budějovicích, upozorňoval na nacionální napětí mezi Čechy a Němci i uvnitř církve. Věřil, že společné studium a soužití v délce pěti až sedmi let vytvoří mezilidské vazby, které budou působit proti nacionalismu. Myslím, že právě to jsou věci, nad kterými bychom se měli zamyslet.

Lev XIII., stejně jako Lev XIV., měil ve velké úctě nejen sv. Augustina, ale především sv. Tomáše Akvinského. Jeho dílo se stalo základem pro vznik civilizace, kterou dnes nazýváme západní. Bezesporu by nemohlo vzniknout, kdyby nenavazovalo na postavu sv. Augustina. A citace papeže Lva XIV.: „s vámi jsem křesťan a pro vás biskup“, ve svém projevu vychází právě ze sv. Augustina.

Na závěr mohu připojit jednu perličku: příští neděli měl být kardinál Prevost v Praze – to musím říct, protože jsem gratuloval představenému komunityJuanu Provechovi, který mi oznámil, že současný papež byl minimálně čtyřikrát v Praze, ještě v době kardinála Vlka jako generální představený augustiniánů. V mé době už byl biskupem.

Myslím, že máme určitou výhodu – současný papež něco ví o Praze a také něco ví o české církvi.

Jeho vystoupení, podle svědectví mužů i žen, kteří komentovali volbu papeže, mnohým připomnělo Jana Pavla II. Papež Lev XIV. ve svém projevu ocenil přínos papeže Františka a dokázal lidsky a duchovně připomenout jeho zásluhy, které se projevily v životě církve.

Myslím, že pro mnohé bylo toto vystoupení určitou úlevou – vzhledem k napětí, které ve světové katolické církvi vzniklo a které vyvolávalo neshody.

Tento pontifikát, který hlásá Kristův pokoj – pokoj Krista Zmrtvýchvstalého –, klade důraz na skutečnost Boží existence, Boha, který miluje člověka.

Pozdravení pokoje je jedním z naznačených priorit nového pontifikátu ve světě, který dnes postrádá jasné vědomí spolupráce, tolerance a hlubšího vztahu nejen mezi jednotlivci, ale i mezi národy a státy.

Nezbývá než popřát nově zvolenému papeži Lvu XIV. vše nejlepší, Boží ochranu.

My zde v Nepomucenu, kde právě pobývám jsme pozvedli přípitek, který začal zpěvem Christus regnat, Christus vincit.

Domnívám se totiž, že právě tato volba ve velikonočním čase je jistým signálem a symbolem pro dnešní svět.

Dominik kardinál Duka.

foto z 30.6.2012 – Svatá Dobrotivá (v době komunismu – Brežněves), místo táboru PTP, společná mše sv. za oběti táboru PTP