K debatě v Senátu ČR o zneužívání v církvi a ke kampani Pirátů připomínám své prohlášení:

Dne 28. října 2019 podal Dominik kardinál Duka, OP, trestní oznámení týkající se možných sexuálních deliktů ze strany kléru v České republice, a to jak jako fyzická osoba, tak i jako předseda České biskupské konference. Toto oznámení se zvláště zaměřovalo na případy vůči nezletilým.

Dne 23. února 2021 Obvodní ředitelství policie Praha I pod spisovou značkou KRPA-420805-33/TČ-2019-001176-1-SJ vydalo usnesení, kterým bylo toto trestní oznámení odloženo. Policie ČR nezjistila, že by kdokoli v Římskokatolické církvi v České republice kryl sexuální trestné činy, ať už v minulosti, či v současnosti, či je aktuálně páchal.

Římskokatolická církev si je vědoma svých slabostí, které jsou odrazem problémů přítomných v celé společnosti. Pokud však zjistí jakékoli závadové jednání, vždy spolupracuje s Policií ČR s cílem objasnit situaci. Právě z tohoto důvodu sama církev podala trestní oznámení, protože nemá co skrývat. Pachatelé se skrývají, to ano, avšak jedná se o jednotlivce, proti nimž církev bojuje na celosvětové úrovni – stejně jako Dominik kardinál Duka.

Policie ČR prověřila i tvrzení osob o aktuálních trestných činech v církvi. Podle zprávy Policie ČR byly vyslechnuty například osoby jako Jan Rozek, Sabina Slonková (novinářka Seznam.cz), J. K. a další. Policie však nezjistila, že by v současné době v církvi působil pachatel, kterého by bylo možné stíhat. Přesto bylo konstatováno, že v minulosti zde mohl působit jeden kněz, který se dopouštěl závadového jednání.

Každé takové jednání je třeba důsledně odsoudit a potrestat. Zároveň nás však historické zkušenosti s represivními režimy učí vážit si zásad právního státu, zejména těch, které jsou zakotveny v Listině základních práv a svobod. Článek 40, odstavec 1, stanoví: „Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.“ Odstavec 2 pak říká: „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“

V této souvislosti je nutné zmínit usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3244/20, ze dne 27. dubna 2021, týkající se osoby označené pseudonymem Jan B. (v článku na Seznam.cz vystupující pod iniciály Patrik R.). Tato osoba vede osobní kampaň proti Dominiku kardinálovi Dukovi, přičemž tvrdí, že měl údajně krýt sexuální zločin spáchaný J. H.

Ústavní soud ČR uzavřel tento případ s tím, že ústavní stížnost byla shledána jako zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ČR takto shrnul fakta: Policejní orgán Krajského ředitelství hl. města Prahy (dále jen „policejní orgán“) obdržel trestní oznámení stěžovatele, z něhož se podávalo, že se mohl stát obětí trestného činu pohlavního zneužívání podle § 243 trestního zákona, jehož se měl dopustit kněz Církve římskokatolické V. S. G. (zemřel roku 2005) a trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona, jehož se měl dopustit kněz Církve římskokatolické J. J. H. (zemřel roku 2007). Na základě tohoto podnětu zahájil policejní orgán dne 11. 10. 2019 úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu.

D. Duka si na základě tohoto oznámení zavolal J. H. a konfrontoval ho se stěžovatelem. D. Duka následně konstatoval, že v dané věci jde o tvrzení proti tvrzení a že se stěžovatel může obrátit na Policii České republiky (dále jen „policie“) a na světícího biskupa. Zároveň měl uvést, že na policii by si měl přivést alespoň dva svědky, aby jeho tvrzení nabylo věrohodnosti. Stěžovatel uzavírá, že po této konfrontaci již ze strany J. H. nedocházelo k sexuálním atakům vůči stěžovateli. Stěžovatel dobrovolně opustil Českou dominikánskou provincii v roce 1995.

Ze strany dotčené osoby je tvrzeno, že Dominik kardinál Duka se měl dopustit trestného činu nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku tím, že uvedeným kněžím pomohl uniknout trestní odpovědnosti, a to až do jejich smrti v roce 2005, resp. 2007.

Policejní orgán tedy na základě výše uvedených skutečností podnět stěžovatele podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu.

Obvodní státní zastupitelství se pak obšírně věnuje postižitelnosti D. k. Duky pro trestné činy nadržování, nepřekažení trestného činu a neoznámení trestného činu podle § 166, 167 a 168 trestního zákona. Dospělo přitom k závěru, že jde-li o trestný čin nadržování, nelze ho trestně stíhat, neboť D. k. Duka fakticky neučinil ničeho, čím by nějak J. H. pomohl uniknout trestní odpovědnosti.

Městské státní zastupitelství v Praze dále uvedlo, že pokud jde o druhého kněze, D. kardinál Duka nebyl o jeho jednání nikterak zpraven. Jde-li o vydírání J. H., nemělo by dodatečné dokazování v tomto směru smysl, neboť žádné svědectví nemůže potvrdit to, co bylo řečeno toliko mezi stěžovatelem a samotným J. H. Ze shromážděného důkazního materiálu pak ani nelze dovodit, že D. kardinál Duka měl povědomí o tom, že J. H. stěžovateli vyhrožoval (znak nutný k naplnění trestného činu vydírání), neboť D. kardinál Duka bylo sděleno, že J. H. stěžovatele sexuálně obtěžoval.

Stěžovatel uvádí, že má k dispozici informace, které prokazují, že D. kardinál Duka má povědomost i o dalších kněžích, kteří se dopouštěli sexuálního zneužívání, a nic proti tomu nečinil. V těchto případech pak aktivně bránil vyšetření těchto deliktů.

K tomu Ústavní soud v bodě 37 uvádí: Stěžovatel zároveň uvádí, že má k dispozici informace, které prokazují, že D. Duka má povědomost i o dalších kněžích, kteří se dopouštěli sexuálního zneužívání a nic proti tomu nečinil, resp. ani v současnosti nečiní. V těchto případech D. Duka dle povědomí stěžovatele dokonce aktivně bránil vyšetření deliktů. Takové závažné obvinění, které stěžovatel nyní vznáší, by však stěžovatel musel uplatnit v samostatném podání orgánům činným v trestním řízení, jež by pak muselo být řádně prověřeno s ohledem na vázanost těchto orgánů zásadami oficiality a legality (§ 2 odst. 3 a 4 trestního řádu).

Dominik kardinál Duka zdůrazňuje, že je kdykoli připraven spolupracovat s Policií ČR a popírá, že by cokoliv tajil. Jako člověk, který prošel komunistickým vězením, však důrazně odmítá být osobou, která na základě obvinění jedné strany vynáší soudy a odsuzuje, aniž by existovala relevantní fakta. Takový přístup je charakteristický pro diktaturu, nikoliv pro demokracii.

I v tomto případě platí článek 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého bez rozhodnutí soudu nelze určit viníka. Pokud by existovala relevantní fakta, lze se jimi zabývat a případně přisvědčit tvrzením, která by následně prošla soudním procesem. Bez faktů však není možné označit pachatele za viníka, zvláště v tak závažných obviněních.

Je třeba mít na paměti, že i kněží mají širší rodinu, které se jakákoli pohana vůči nim hluboce dotýká. Dobra nelze dosáhnout zlem.

Zároveň sděluji, že jsem dne 09.06.2021 požádal Seznam.cz., šéfredaktora Kubíka, který mi položil několik otázek, aby zveřejnil i spisovou značku usnesení Ústavního soudu ČR, aby si každý mohl případ přečíst. To Seznam.cz odmítl s tím, že se to nedělá. Opak je pravdou. V zahraničí se vždy cituje zdroj. Proto jsem se rozhodl, že již nebudu nadále Seznamu.cz poskytovat jakékoliv vyjádření, protože Seznam.cz není nezaujatý, ale zaujatý.

Dominik kardinál Duka

10. června 2021