Pro někoho to dobré je a pro někoho to dobré není. Dítěti je to zpravidla jedno, tomu stačí, když ho mají rodiče rádi a přiměřeně se o něj starají, což lze vykonávat (a i zanedbávat) v kterémkoliv věku.

Obecně by lidi udělali nejlíp, kdyby nestrkali rypák do věcí druhých, do kterých jim vůbec nic není a zametali si před svým prahem, neboli - než začneš vylepšovat druhé, vylepši napřed sám sebe.

Dobrý den, se zájmem sleduji reakce na toto téma. Osobně vycházím ze dvou rovin - příroda a člověk.

V přírodě starý jedinec nemá úkol zajistit rozrůstání defektního rodu.

V případě člověka zdravý organismus, který jako mladý dravý a schopný podřídit se době a myšlenkové flexibilitě pro dobu do níž plodí potomka je rozhodně přínosem, než žena nad 40 roky, která ve své povaze si nese priority jako kariéra, společenské postavení, zázemí a po psu ještě doplňuje svůj rodokmen o jedno dítě.

Člověk samozřejmě může produkovat zejména ta mužská populace potomky ve vyšším věku, nicméně kvalita potomka často selhává. Doplníme-li pak ještě výchovu, která na základě "životních moudrostí" takového člověka je poznamenaná řadou extrému a to jak přehnané lásky nebo konstruktivní výchovy, dost často vzniká malý "zmetek", který při vylezení na třetí příčku žebříku u babičky na vesnici způsobí rodinný kolaps.

Pracuji s dětmi a vidím, jak nesamostatné malé vyděrače vytváří tato doba. Rodiče v řadě případů se stávají služkami, které jsou naprosto neobjektivní. Když 6 dětí maluje dle předlohy v barvách odpovídající skutečnosti a jedno dítě ač není barvoslepé maluje jinak, vyhodnotit takovou kresbu jako chybnou je zásah do formující se osobnosti.

Že takoví rodiče cíleně přichází s dětmi o rok později, protože jsou bystřejší - lze odpovědět, že když půjdou do školy v 10 letech budou ještě bystřejší...

To nemluvím o rodičích, kteří přichází s "papírem od lékaře" že jejich dítě je dyslektické, dysgrafické a to vše pouze, aby jim zajistily lepší známky ve škole, neboť jak známo, řada kantorů než by se hádala s bohatými rodiči nebo rodiči, které popisuji dají dětem známky na přání rodičů... Vzniká postupně generace, která nechce odpovědnost za rodinu, je sebestředná, neschopná zátěžových testů, které znají generace, které prošli bídou, válečnými konflikty atd.

A ještě něco na závěr...mladá maminka je vždy přitažlivější než ona 45 babička... Přeji všem hezký den a svůj názor nikomu nevnucuji

Dítě raději v mladším věku. Organizmus je v plné síle zdravý. Pak se přece jen projevují opravné mechanismy DNA a to už může být problém (Downův syndrom apod. A přec je nejkrásnější pohled na mladou hezkou mamku s mimčem, jak na uštvanou 45 cítku..

Na otázku, zda je dobré mít miminko po čtyřicítce, odpovídám, že lepší, než vůbec.

Je mi 50 a nejmladšímu diteti je 15 a uz citim, ze je to hranicni. Pomalu mu prestavam stacit a je to logicke. Když ma někdo dite v 45, tak v 15 mu bude 60 a v 18 bude v duchodu. Bude rad, když se dozije konce vysoke nebo svatby. To není normalni. Pokud ma zenska po 40 "materske pudy", mela by se spis pripravovat na vnoučata... ZASADNI věc: divat se na to pohledem rodicu je naprosto sobecke. Je potřeba se na to divat očima dítěte, a pokusit se vzit do jejich situace. Nikdo nechce mit od detstvi stare rodice...

a co říct dítěti: synku/dceruško, jsme sice starší, ale kdybychom se rozhodli nemít ve svém věku děti, tak tady na světě vůbec nejsi, co je pro Tebe lepší?

Taťkodědci a mamkobabky... a dítě ve 3 letech s těžkou cukrovkou...

Je je jednatřicet a mám dvě malé děti. Čekala jsem, že při nástupu do školky budu v takovém běžném průměru, ale mám pocit, že vyčnívám. Buď se to hemží rodiči puberťáky, nebo babičkami (no pak jsem zjistila, že to jsou maminky). Osobně si myslím, že na to být rodič není žádná věková hranice. Všechno je otázkou priorit. Budovat kariéra se dá i po čtyřicítce, ale rodit děti už je rizikovější. Pokud je někdo mateřský typ, vychová dobře děti kdykoli

Fyziologicky to jiste takovy problem nebude, i kdyz je tam zvysene riziko jak pro dite tak pro matku. ALE clovek do duchodu nema klid a pokud je dite nejak vzpurne (a to treba i prilis benevolentni vychovou), tak mlady rodic psychicky vydrzi vice a je schopen napor ustat a situaci vyresit. Starsi rodic si ani nenecha poradit, protoze ve svem veku vi nejlepe, jak se deti vychovovaji. Tenhle priklad je od nas z rodiny. Divka bez problemu, prvni hoch nezvladnuty, a druhy porizen po ctyrictce a taktez nezvladnuty az se k tomu musela pozvat socialka a psycholog. Starsim lidem po 40 bych dite urcite nedoporucil. Ale kazdeho rozhodnuti, nikomu se ohledne rodicovstvi nic neprikazuje nebo nezakazuje.

Dobré tak pro starou pannu za zenitem, která si vzpomněla, že ještě možná žije... Dítě se má rodit, když je žena mladá.

My jsme si z ženou v tomhle věku miminko pořídili a je to nádherné.

s ženou.