Život na měsících plynných obrů?

Když jsme zjistili, že hledat mimozemské civilizace na kamenných planetách nebude tak snadné, jak jsme se kdysi domnívali, obrátili jsme pozornost také k měsícům plynných obrů, protože ti velmi často obsazují obyvatelné zóny a tím tam znemožňují existenci řádných terestrických planet.

 U exoplanet zatím nemáme šanci takové měsíce objevit, tak nám jako příklad  mohou sloužit čtyři největší měsíce Jupitera, Uranův Titan a náš Měsíc :

měsíc
Io	3643	42,5
Europa	3130	85
Ganymed	5268	205
Callisto	4806	402
Titan	5150	383
Měsíc	3480	708

Hlavním faktorem pro vznik vyšších forem života na bázi uhlíku je teplota, při níž je voda v tekutém stavu. Avšak důsledkem vázané rotace, kterou všechny tyto měsíce mají, je to, že na dostatečně velkých měsících, jako je třeba Ganymed a Titan, trvá délka slunečního svitu 102,5 a 192 hodin na jedno místo, tedy polovinu doby jejich oběhu, v důsledku čehož by v obyvatelné zóně docházelo k nežádoucímu varu vody a mizení vodních par vlivem  slunečních větrů a slapových sil směrem k plynnému obru. Např. Na Měsíci je povrchová teplota 130^o C ve dne a -170^o C v noci, a to se Měsíc nachází uprostřed obyvatelné zóny.
Pokud je tento měsíc blíže, jako např. Io, délka slubečního svitu tam může být přijatelná, ale značně velké slapové síly plynného obra mohou ve spolupráci se slunečním větrem odsát vodní páry i veškerou atmosféru, která je rovněž pro život nezbytná.
  Další podstatnou věcí je, že tyto měsíce už nemohou mít svůj satelit, protože by ho plynný obr zlikvidoval. Náš Měsíc však v důsledku slapových sil hýbe zemským magmatem takovým způsobem, že vznikl zemský magnetismus, který nás dostatečně chrání před slunečním větrem. Také způsobuje žádoucí pohyb vody v oceánech, zejména příliv a odliv. Několik autorů uvádí, že tyto přílivové cykly, příliv – odliv -odpařování, připomínají mechanismus polymerických řetězových reakcí, při nichž vznikají složité organické sloučeniny.
James Schombert uvádí:“ …. je velmi nepravděpodobné, že by se tyto ranné bílkoviny někdy mohly spojit. Řešením je, že příliv z Měsíce vytváří vnitrozemské přílivové bazény, které se pravidelně zaplňují a odpařují a tak produkují vysoké koncentrace aminokyselin.“(1)
Zdá se tedy, že měsíce plynných obrů jsou daleko horší kandidáti na vznik vyšších forem života než kamenné planety s dostatečně velkým satelitem.
Prameny:
(1) Schombert, James, Origin of Life, University of Oregon.