Nový model rozpínání a zakřivení vesmíru ( pokrač.)

Minule jsme se seznámili s novým a zcela jednoduchým modelem rozpínání a zakřivení časoprostoru a dnes budeme citovat významné astronomy, kteří toto pojetí nepřímo podporují.

Supernova typu Ia září stejně jako střed galaxie.Max Camenzind, Modern Cosmology

   Nejdříve je nutno zodpovědět námitky z minulých článků, hodně jich bylo ke 4. prostorovému rozměru. Nejčastější námitkou byl odkaz na mikrosvět, tedy molekuly atp., k tomu mohu říci jen tolik, že se zde zabýváme pouze makrosvětem, a to ještě obrovsky velkým. Ta nejvzdálenější supernova ve zmíněném Hubbleově diagramu je dnes od nás vzdálena 11,4 Gpc, což je 37 miliard světelných let, je tedy hodně za hranicí, kam ještě můžeme dohlédnout.
A ke čtvrtému prostorovému rozměru prof. Wright píše :“ nezapomeňte, že balónová analogie je jen 2-D obraz 3-D situace, která vám pomůže přemýšlet o zakřiveném 3-D prostoru, ale to neznamená, že tam opravdu je ten 4-D prostor, do kterého vesmír expanduje. "

Ještě lepší odmítnutí 4D prostoru přednáší Sir Martin Rees, Královský astronom GB.:
 „ Kdyby existovala čtvrtá prostorová dimenze, povrch koule by nebyl úměrný r² , nýbrž r³ a gravitační síla by se řídila zákonem převrácené třetí mocniny. Zákon převráceného kvadrátu je vyjímečný, neboť umožňuje existenci oběžných drah, které jsou stabilní.... Kdyby se však gravitace řídila zákonem převrácené třetí mocniny, bylo by vše katastroficky jinak....“(1)
Tedy by nemohly existovat stabilní oběžné dráhy planet po několik miliard roků.
A nyní k zakřivenému časoprostoru:
  Prof. Max Camenzind píše , že Hubbleův zákon

v = z .c = Ho . D           kde c je rychlost světla,   z – rudý posuv

platí pro z < 0,1 tedy do vzdálenosti asi 420 Mpc = 0,42 Gpc.
 Pro z > 0,1 pak problém řeší Friedmannova kosmologie.( 2).
Je tam také tento snímek galaxie a supernovy typu Ia, která je tak jasná, že se svou zářivostí vyrovná centru galaxie.

Dále pak Max Camenzind píše:“ Od rudého posuvu z > 0,15 Hubbleův vztah selhává. (Hubble relation fails) ( 3).
  Což potvrzuje námi prezentovaný názor, že rozpínání vesmíru na větších vzdálenostech není lineární.

Prameny:

1. Martin Rees, Náš neobyčejný vesmír, str. 143
2. Max Camenzind, The Observable Universe, 2010
3. Max Camenzind, Modern Cosmology, Heidelberg 2009, str. 19