Kosmologický princip a standardní LCDM model opět vyvrácen?

Kosmologický princip říká, že vesmír je na velkých škálách homogenní a izotropní. Na tomto principu je založen i standardní kosmologický model LCDM,  který popisuje rozpínání vesmíru od velkého třesku až po současnost.

  Problém ovšem nastal, když bylo určeno několik nynějších hodnot Hubbleovy „konstanty“ Ho, která popisuje toto rozpínání. K tomu připomínáme, že Hubbleův – Lemaitreův zákon
      V = Ho . D 
řeší nynější vzdálenosti a nynější rychlosti a neřeší, zda se jedná o zrychlené rozpínání, protože V je okamžitá rychlost.
  1. Podle sondy Planck a reliktního záření je Ho = 66,93 + 0,62 km/s/Mpc – tmavě červené hodnoty, viz obr.

  2. Podle supernov typu Ia je  Ho = 73,45 + 1,66 km/s/Mpc, - zelené hodnoty viz (1)

    Zde je tento diagram (1), který ukazuje, jak se postupně zpřesňovaly měření a výpočty Hubbleova parametru, ze kterého je zřejmé, že se už nemůže jednat o chyby měření, ale o to, že se vzdálený vesmír rozpíná pomaleji než odpovídá jedné Hubbleově konstantě Ho, z čehož pak vyplývá problém se zmíněnou homogenitou.
  Autoři této studie se tento problém snaží řešit tím, že určili nějakou střední hodnotu, která je vyznačena modře, ale přesnost této metody je pochybná v tom, že nezahrnuje a popírá skutečně pozorované a naměřené hodnoty včetně jejich odchylek.
  Když zmíněné dvě hodnoty Ho dosadíme do kosmického kalkulátoru (2), potom pro libovolné rudé posuvy z = 0 až 1080 obdržíme dvě hodnoty stáří vesmíru ( Omega M jsme ponechali 0,3 pro oba případy)

Pořadí	Ho
1.	66,93	14,083
2.	73,45	12,835

  Vesmír tedy podle standardního modelu LCDM vznikl dvakrát, poprvé před 14,083 mld. roků a po druhé před 12,855 mld. roků. Ovšem podle teorie Velkého třesku  před VT čas nemá fyzikální smysl, takže i vesmír č.1 nemá fyzikální smysl. Jenže reliktní záření, které dnes pozorujeme, pochází právě od zmíněného Vesmíru č. 1. Potom tedy objevitelé reliktního záření, pánové Penzias a Wilson, by měli vrátit Nobelovu cenu, protože objevili to, co nemá fyzikální smysl.
   Anebo bychom si mohli připustit, že obhajování pseudovědeckého dogmatu zvaného kosmologický princip, který odporuje pozorování, je čím dál tím více  trapnější.

Prameny:

(1) https://arxiv.org/pdf/1801.05765.pdf(2) http://cosmocalc.icrar.org/