K myšlence příměstského tábora pro dospělé mne inspirovalo letošní léto, reps. dlouhé dva měsíce prázdnin, kdy nemohu mít dovolenou a přes to musím zajistit péči o dceru.
Díky tomu, že babičku a dědečka má má dcera jen po jednom dospělákovi, využila jsem možností poměrně pestré nabídky nejrůznějších příměstských táborů. A tak má dcerka postupně prošla příměstským táborem v ZOO Hluboká, v Casiopee, tím od Červeného kříže a nyní je na táboře atletickém, jehož pořadatelem je TJ Sokol. Musím uznat, že moje volba při rezervaci těchto táborů byla obrovská klika, neboť každý jeden z nich je / byl skvělý. Domácností nám tak díky tomu během léta proběhli hovory na téma krmení surikat a želv, jak to smrdí v přípravně jídla pro zvířata v ZOO, že netopíři jsou vlastně milá zvířata, jak těžké bylo v pravěku rozdělávat oheň a že vybudovat si vlastní příbytek není vůbec jednoduché, stejně jako že koupání v rybníku u mlýna není shodné s koupáním v bazénu (FUJ! Bahno), pak že hasiči mají hrozně těžký oblečení a že rozlišení čísel 150, 155, 158 a 112 je brnkačka (prej stačí jen myslet na hasičskou hadici, invalidní vozík a pouta), udělat EKG má výhodu že člověku zůstanou na hrudníku samolepky a v neposlední řadě že uběhnout ovál kolem stadionu nebo házet krikeťákem je dost náročný. Nejen tyhle nové myšlenky, jejich rozsah, ale i další dopady do života naší domácnosti vnímám jako pozitivní. Růstové a obohacující. A tak mne napadlo, zda by nebylo dobré připravit cosi jako příměstský tábor ve verzi pro dospělé.
Jak bych si to představovala? No určitě né jako páně Konvičkův nápad na divadelní představení napadení od IS (byť musím uznat, že mezi brouky a divadlem je fakt velký prostor, který musel být zvládnut a asi se to tak úplně nepovedlo). Chtěla bych jednodušší variantu. Třeba příměstský tábor v Hospici nebo Bazalce, jehož účastníky by jako cílová skupina by byli politici, úředníci či účetní. Nebo takový příměstský tábor v ZOO určený pro kravaťáky a kostýmkářky. I varianta tábora v Albertu / Penny pro širokou veřejnost by nemusela být špatná. Jako TOP bych ale vyhodnotila týdenní pobyt v Call centu pro kohokoli staršího 18ti let, kde by veškeré náhlady byly hrazeny přímo Call centrem - při dobré práci s bonusem v podobě darovaných sluchátek. Variant je mnoho, ale možná se ptáte: "Proč?"
Myslím si, že každý jeden z nás "jede" ve svém životě po "své koleji". Vidí lidi kolem sebe (je-li dostatečně citlivý), vidí všechna možná úskalí (je-li průměrný Čech), trvale si na vše a všechno stěžuje (typická národní vlastnost na kterou jsme hrdí) a hlavně - nechce změnu! Změna čehokoli, kdykoli a kdekoli je riziko. Ohrožení hodnot, rituálů, myšlení, vztahů a mnoha dalších věcí. Jenže příměstské tábory dětem právě tohle dělají. Dá se říci, že je vystavují rizikům změn rodinných hodnot, myšlenek a znalostí. Jenže je-li příměstský tábor kvalitní, pak dítě které do něj vstoupilo, z něj po 5 pracovních dnech odchází proměněno, obohaceno či ujištěno ve svých postojích. A u dospělých by efekt příměstkého tábora mohl být ještě větší. Třeba v podobě podpory domácí hospicové péče (nebo aspoň jejího financování) či lidského chování k operátorům Call center (i jim se přeci dá slušně a laskavě říct, že o jejich nabídku nemám zájem).
Další úvahy již nechám na Vás. Osobně zvažuji pro sebe příměstský tábor v ZOO nebo u pana Konvičky, protože o zvířatech / hmyzu mi sice nechybí informace, ale vztah a cit. Třeba pak díky tomu nejem rozeznám roháče od všech ostatních brouků, splešťuje blátivá pro mne nebude jen figurkou ze Včelích medvídků a konečně si pohladím opici, což je jedno z mých nesplněných přání.
