Jak mě Pavel Šporcl opět dostal…

„Na perutích hudby do období baroka….“ aneb Jak mě Pavel Šporcl opět dostal…¨ (celý nadpis)   Po fantastickém výletě „na perutích do jiných sfér“ a ochutnávce houslové hry 21. století na premiéře úchvatného alba Sporcelain, se tentokrát vydáváme na perutích hudby do období baroka. Dnes to není cesta do neznáma… Tentokrát víme, nebo alespoň tušíme, co nás čeká. Všichni víme, kdo je Pavel Šporcl a co od něj můžeme očekávat při interpretaci klasických houslových skladeb. Mnozí jsme se už také setkali s profesionálním ansámblem Czech Ensemble Baroque Orchestra, který bude Pavla Šporcla dnešní večer doprovázet... a o hudebním období baroka slyšel určitě každý z diváků. Ale pro jistotu bych přece jen některá fakta připomenula.  

Dnešní koncert nese označení La Folia (název vznikl z latinského slova folia znamenajícího zhruba bouřlivá radost). Je to staré evropské hudební téma a harmonicko-rytmicko-melodický model, který byl použit v nejméně 150 hudebních dílech od renesance až po 20. století. La Folia se prosadila především jako základní téma cyklů variací a toto téma zakomponovali do svých děl i skladatelé, jejichž díla dnes v podání Pavla Šporcla a jeho hostů zazní.

Představovat Pavla Šporcla by bylo „nošením dříví do lesa“. Troufám si tvrdit, že se nenajde nikdo, kdo by nevěděl, že se jedná o nejvýraznějšího českého mladého houslistu, který si získává díky své virtuositě a strhujícím výkonům obdiv a uznání nejen u nás, ale i ve světě. Ráda bych se zmínila o výše jmenovaném barokním orchestru. Zabývá se stylovou interpretací děl starších slohových období, zejména renesančních a barokních vokálně–instrumentálních děl. Veškerá díla jsou prováděna ve stylu autentické interpretace staré hudby na dobové nástroje nebo jejich repliky. Všechny nástroje mají střevové struny a ladí se o půl tónu níž, než je současné komorní „a“. Nástroje tak hrají mimo jiné tišeji a mají měkčí barvu. I z tohoto důvodu nás dnes večer čeká neobyčejný umělecký zážitek. Sama barokní hudba je přímo charakteristická vrcholnou nástrojovou virtuozitou v rychlých částech v kontrastu s melodikou volných vět. Je pro ni typická dramatičnost, velkolepost, zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost. A víte, co je hlavním úkolem barokní hudby? Přenášet pocity na posluchače…

A teď už nám nic nebrání se „na perutích“ do tohoto nádherného „citového“ období přenést.

Nejdříve přijímáme pozvání k italskému hudebnímu skladateli, vynikajícímu houslistovi Arcangelu Corellimu. V jeho Triové sonátě op. 5, č. 12 „La Folia“ v orchestrální úpravě E. Martiniho se kromě současných houslí Pavla Šporcla představují dva barokní nástroje. Teorba, což je druh velké barokní loutny a barokní kytara.

Jaká by to byla výprava do baroka, kdybychom se nesetkali s významným italským barokním hudebním skladatelem a současně  houslovým virtuózem Antoniem Vivaldim? Přiblížil nám jej Koncert pro housle a orchestr Es dur op. 8, č. 5 „La Tempesta di Mare“ v neméně virtuózním podání Pavla Šporcla.

Třetí zastavení je u Itala Francesca Geminianiho, žáka Arcangela Corelliho, který podle skladby svého učitele napsal svoje Concerto grosso d moll op. 12 „La Folia“.

V další ukázce barokní hudby, díle Marina Maraise -  Sonnerie de Sainte Geneviéve du Mont de Paris - jsme zavítali do Francie.

Ve Francii jsme zůstali i při poslechu Suity z opery Alceste Jeana-Baptisty Lullyho, francouzského hudebního skladatele italského původu. Jean–Baptista Lully byl mimo jiné nejvlivnějším a nejúspěšnějším skladatelem období vlády Ludvíka XIV.

Další Francouz, Jean–Marie Leclair je považován za zakladatele francouzské houslové školy. Vyslechli jsme si jeho Koncert pro housle a orchestr a moll op. 7, č. 5.

A jsme zpátky v Itálii. Pietro Antonio Locatelli. Koncert pro housle a orchestr D dur op. 3, č. 12 „Il Labirinto Armonico“. Z úst Pavla Šporcla se dozvídáme něco víc o životě tohoto výjimečného italského barokního skladatele a vynikajícího houslisty, dalšího z žáků Arcangela Corelliho. Byl považován za zázračné dítě. Ve svých skladbách využíval své virtuosní techniky, a proto je označován za Paganiniho 18. století.

Už je nám jasné, proč Pavel Šporcl zařadil koncert tohoto velikána houslové hry na samý konec dnešního večera, v jehož celém průběhu vládla  jedinečná, uvolněná a příjemná atmosféra. Pavel Šporcl totiž není jen vynikající houslista, ale i velice příjemný společník se smyslem pro humor... ale teď je v sále cítit hmatatelné napětí… intuitivně cítíme, že nás čeká vrchol dnešního koncertu… a Pavel Šporcl nás opravdu nezklamal! Tak mistrně zvládl tu technicky náročnou skladbu, že se všem v sále tajil dech… Opravdu jsme zažili něco úchvatného!!!  Božského!!!!! Zázračné dítě 21. století – prý takový talent jako Pavel Šporcl se rodí jedenkrát za sto let! – hrálo skladbu zázračného dítěte z období baroka……bravurně….úžasně……..běhal  mi mráz po zádech…….bála jsem se nadechnout……tentokrát ne z toho důvodu, abych se neudusila…..ale proto, že jsem se bála nádechem narušit tu posvátnou chvíli…….ta excelentní hra!!!!....bože, to se musí zažít!!!!....to nemělo chybu!!!!......jé…..promiňte……já se zase nechala unést a podvědomě sklouzla ke svému obvyklému emotivně-pubertálně-nespisovnému vyjadřování…..……..ale cožpak se dá spisovně bez „vypjatých“ emocí popsat ten úžasný umělecký výkon, jehož jsme byli svědky?.......cožpak se dá tak „suše“ popsat ta bezvadná přátelská atmosféra celého večera?....to, co dnes předvedl Pavel Šporcl se jinak popsat nedá!!!!!!....byl skvělý!!!!...byl božský!!!!....bez emocí by to nebylo ono!!!...bylo by to strojené jako na dvoře krále Ludvíka XIV.!!!!! ……..a nezlobte se na mě, tady panovala úplně jiná nálada!!!……i když tu byl samozřejmě král Ludvík XIV. osobně přítomen….…

A nebyl skvělý jen Pavel Šporcl……. skvělí byli i ostatní sólisté včetně všech hráčů orchestru...... v tom mi dají určitě všichni, kdo byli na tomto koncertě, za pravdu. Zkrátka: bylo to super!!! byla to BOMBA!!! Ten spontánní mnohaminutový potlesk ve stoje mluví za vše………

Ach jo........ten Pavel Šporcl mě zase dostal………je vidět, že je pro něj hudba vším……a že dokáže pomocí houslí vyjádřit všechno……ať už se jedná o pocity z období baroka či 21. století...

Už dnes se těším na příští ročník Znojemského hudebního festivalu, čím mě opět dostane…… 

                                                                  text: Marie Karšulínová

                                         foto z předcházejícího koncertu Sporcelain:  Libor Duchoň