Že bylo u nás tolik slušňáků?

Je nyní mnoho těch, kteří se rozhořčují nad vyslovením sprostých slov na veřejnosti. V poslední době pronesl několik  proskribovaných slov prezident Zeman.  Ale  to, co jimi popsal bylo velmi výstižné. Ale on je pouze jedním z řady, bylo jich hodně před ním a jaké to byly šajby.  Mezi těmi rozhořčenými jsou tací, kteří se tváří, jakoby nikdy neužili podobná slova a rozsvěcují kolem své hlavy svatozář slušňáků. Ale ten, kdo použije sprosté slovo nemusí být sprostý. Sprostý je ten, kdo sprostě myslí. Většina se nás shodne, že to nebylo vhodné. Taková slova do veřejného prostoru nepatří. 

Také mi dále vadí, když cestu českého  prezidenta do Číny spojují s kauzou o lidských právech. Při nepřesných formulacích to je velmi klamavé. Mnozí z těchto kritiků si z toho udělali skoro živnost. Lidská práva jsou porušována víceméně stále a všude, včetně české kotliny. Je  velkou módou o nich mluvit a psát. Jen tito „proklamátoři“ zapomínají dodat to, co k nim patří a to je zodpovědnost.  Teprve potom tvoří jednotu. Práva bez zodpovědnosti nemohou být uplatňována. Je to „žvanění“. Mnozí z těchto hlasatelů jsou vůdčí skupinou těchto žvanilů. Kromě prázdných slov nic pro to nedělali a ani nedělají. Čína se velmi změnila a mění. Ještě nedávno tam byly věci nepěkné, za tlustého Maa, tvrdá komunistická diktatura. Ale nebyla před 70 lety v Českoslovenku také? Pominula.

Život přínáší krátké chvíle spokojenosti a štěstí. Ale také daleko více problémů a starostí, překážek, zklamání a slz. Proto je podivuhodný, úžasný a krásný. Úkolem nás lidí je naplňovat jej uspokojením z dobře vykonané práce, dobrých vztahů v rodině, se sousedy, v obci, na pracovištích. Radost nepřichází sama, automaticky. Je výsledkem a ovocem správného chování člověka i celé společnosti.

Milan Dubský