Grafomani existovali již dříve. Ale nebyly jich takové zástupy. Nebyl internet, facebook, twitter a další dnešní vymoženosti. Většina jejich příspěvků padala do košů redaktorů všech tehdejších novin, časopisů, v redakcích rozhlasu a televise. Když příspěvek redaktora zaujal, byl zveřejněn.Někdy přišel i honorář.
Ale časy se mění. Mnohé je jinak. Do novin, časopisů, rozhlasu a televize se dostane minimum příspěvků. Redaktoři a redaktorky je stačí naplnit svými texty sami. Je to jejich hájemství. Ale šance publikovat nezmizely.Všechny internetové servery mají své blogery. Projdou nějakým druhem síta a pak píší o závod a často jako zběsilí. Honoráře tito psavci nedostávají, což těmto psavcům nevadí. Nachází uspokojení v tomto počínání. Navíc je možnost zřídit si také vlastní webové stránky, vlastní blog, nezávisle na některém severu. A tak žijeme v přetlaku zpráv, úvah, komentářů,/ne/literárních prací a jiných děl.
Nelze je všechny, dokonce ani malou část, sledovat, číst, studovat. Skutečná žurnalistika živoří a chřadne, tak jako mnoho jiných věcí a skutečností. Není nutné si kupovat noviny, abychom se dozvěděli co nového nebo vymyšleného se ve světě událo nebo děje. Profit z vydávání časopisů se zmenšuje a nebýt inzerce, tak by bylo infarktů všelikých časopisů ještě vice. Finanční magnáti a bohaté instituce nebo seskupení pak kupují podobné tittuly anebo i celá vydavatelství. Slouží jim v jejich záměrech k ovlivňování nálad, názorů, k prosazování jejich program a cílů. Důležitou součástí současného publikování názorů jsou ohlasy a příspěvky k těmto příspěvkům. Jsou často zajímavější, poučnější a mají větší vypovídající schopnost, než texty na které reagují. Bohužel někteří z těchto pisatelů, kteří mají do těchto diskusí přístup, jsou někdy vulgární, porušují etický kodex a obsah jejich ohlasů zeje prázdnotou, jako jejich pisatelé. Ale vcelku vyjadřují mínění a názory přemýšlející části veřejnosti.
Milan Dubský
