Rozplývání

I v lidské společnosti probíhá rozplývání, splynutí a má citelné negativní i pozitivní dopady. Ukázal to  také 17.listopad 1989, kdy na náměstích zvonili všichni klíči. Jedni pro změnu k lepšímu, druzí za udržení svých postů. 

Ta druhá skupina se rozplynula v davu a později v celé společnosti. Negativní dopady pociťujeme často. V lidských dějinách je dost příkladů, kdy vítěz bitvy prohrál celou válku. Podobný  je i případ generace 1989. Česká ekonomika roste,  dobré jsou výsledky za rok 2015 a slušné vyhlídky na rok  letošní. Povážlivá je skutečnost, že prospěch a zisky, ročně přes 200 miliard korun odplývají do zahraničí k majitelům podniků a bank.  Česká republika se stala novodobou kolonií.

Často se lidé jednotlivci i skupiny, politické strany, hnutí, obce, státy a leckdo a leckteří ohánějí tvrzením, že hájí prověřené hodnoty,  uznávané většinou společnosti. Mnozí z těchto hlasatelů hájí ale nikoliv hodnoty, ale své zájmy. A v tom je rozdíl a čertovo kopýtko. To je zdrojem mnoha problémů ve společnosti. Ne všichni politici mají  vize, jejichž realizace by vedla ke zlepšení ve státní správě, v ekonomice, vzdělávání, odpovědnosti, kázně a pořádku. To jsou spíše „politikáři“ bez vizí. Vize mohou a mají zastupitelé, politici, kteří chodí i po volbách mezi občany a nemusí to být právě jejich voliči. Naslouchají co říkají, diskutují s nimi, aby seznali co trápí obyčejné lidi. Jaké jsou jejich priority, zájmy, co potřebují,   zkrátka vše, co přinese větší spokojenost a vylepšení našeho života a slouží lidem ku prospěchu. Takovou praxi uplatňuje i český president  Ing.Miloš Zeman. Kladné hodnocení jeho činnosti a postojů k českým i mezinárodním problémů vyjadřuje stále více českých i zahraničních odborníků. Také stále větší část české veřejnosti oceňuje jeho postoje a stanoviska, jeho iniciativy a jednání. Podle posledního hodnocení sdílí jeho popularitu přes  60/% občanů.

Milan Dubský