Pózy a zrcadla současnosti

Vycházejí ve světovém tisku a jsou k slyšení v rozhlasech a televizích názory a stanoviska, které vyjadřují souhlas, sympatie a podporu utečeneckému zemětřesení milionů obyvatel Afriky, Středního a Blízkého východu.

Jistěže každý má právo na svůj názor, ale to ještě neznamená, že to je jediný názor, který je správný. Opačná skupina míní, že to je stanovisko nedomyšlené, falešné a nekonstruktivní. Hlavně proto, že těch, kteří před pronásledováním, násilím, před krutostmi války, ničením hodnot a zabíjením je pouze přibližně desetina počtu běženců. Ta převážná většina se dala do pohybu ze zcela jiných důvodů. A to je ona dělící čára, která rozděluje státy, vlády, národy a společnost. To, co se rozpoutalo na více jak třech kontinentech poškozuje Evropu a nejen ji, ale i všechny do této apokalypsy zatažené státy a subjekty. A to je jenom začátek. Ti, kteří mají jiný názor jsou nálepkováni jako lidé bez citu a porozumění. „Elitáři“ útočí na jejich emoce, barvotiskovými obrázky a příběhy, které nepostihují celou pravdu a skutečnost. Jsou to jakési rozbušky a miny kladené na neklidném terénu evropského kontinentu.

Odpůrci německého a eurounijního řešení a konání, s příkazy např. pevných kvót členským státům Unie, nejsou lidé bez citu a soucítění s utrpením, bolestí a tíživé situace části běženců. Svými činy, penězi a materiálově pomáhají těmto trpícím. Tato skupina prchá před násilím , ohrožením životů a v mnoha případech před smrtí. Ta velká většina neprchá. Vydala se na cestu za lepším. Má vytypované státy, kam míří. U nás v Česku, Maďarsku, Polsku, Srbsku zůstat nechtějí. Mnozí z ní nepřijímají pomoc od těch, kteří v nich vidí uprchlíky, nechávají potraviny a vodu na místě. Staly se případy, kdy házely petlahve s vodou zpátky na dárce. Tito „světoběžníci“ nemusí utíkat ze svých zemí. Jejich velká část nepatří k chudým lidem. Jsou to mladíci, dobře živení a urostlí, dobře oblečeni, vybaveni potřebnými předměty, stany, chytrými telefony a kamerami. Místo, aby doma usilovali o nápravu poměrů v jejich zemi, pomáhali k jejímu rozvoji, jdou za lepším. Chtějí se také stát konzumenty blahobytu vyspělých bohatých států jako jsou Německo, Rakousko, Švédsko, Anglie, Norsko a v hledáčku mají i USA. Ostatní země nejsou pro ně přítažlivé.

Tento normálně neodůvodnitelný pohyb milionových mas, na špici s lidskými, hlavně dětskými štíty, není samovolný ani náhodný. Je jednak následkem předchozích kroků a aktivit velmocenských akcí a dloudobě připravovaný, financovaný a podporovaný i vojensky mezinárodními, antihumanistickými seskupeními mafiánského typu. Jejich úsilí směřuje k rozšíření sfér vlivu, získávání surovin včetně území. Je to obtížně zkoumatelný řetězec plíživě svazující svobodu států a národů na celém glóbu.. Na celé akci se podílejí m.j. pohřební přepravci, kteří doslova olupují tyto „poutníky“ o peníze, majetky a velkou část z nich i o životy. To je spektákl některých vlád, části byrokratické Evropské unie a lidí, kteří se považují za „elity“ současnosti. Nic nedají na postoje a mínění obyčejných lidí v dotčených státech, že řešení je možné pouze tam, kde problém vzniká a ne záplatováním následků. Ty poškodí miliony obyvatel Evropy včetně těch, kteří si myslí, že přestěhovat velkou Afriku do malé Evropy je možné, rozumné a správné.

size="14pt"Milan Dubský