Poučení z přímé volby prezidenta

Naše společnost je rozdělená do dvou částí. A to již od začátku novější éry hned po listopadu 1989. Zpočátku to nebylo tak viditelné. Ale uvnitř, pod povrchem byly rozdíly. Všichni zvonili klíči. Nikoli však pro stejný cíl a přání.

Většina pro lepší uspořádání společnosti a poměrů. Další malá skupina pro setrvání stávajících pořádků, v jiných šatech, jak říkají naši bratři Slováci, překabátěni. Bohužel ta malá skupina měla větší majetek, peníze a kontakty. Na židle, na nichž seděla dosud, posadila své loutky.                       

Je dost lidí, hlavně mezi stálými kritiky prezidenta Zemana, kteří si myslí, že byl zvolen tou méně chytrou většinou, s obyčejností občana, tak zvanou lidovou a málo vzdělanou. Stručně řečeno bez elit. Někteří vycházejí z předpokladu, že mezi jeho voliči a příznivci je méně chytrých a vzdělaných lidí, více prosťáčků, než mezi těmi, kteří dali svoje hlasy Karlu Schwarzenbergovi.Počty hlasů se nelišily velkým rozdílem. I to potvrdilo rozdělení společnosti. Pokud by se stal prezidentem Karel Schwarzenberg, život by šel dál bez velkých zlomů, jako dosud. Prezident by měl své příznivce a kritiky. Ale směr politiky by měl jiné zatáčky, jiné přístupy a důrazy.

Mezi kritiky současného prezidenta Miloše Zemana je dost těch, kteří nepotřebují fakta a znalosti o demokracii v ČR po roce 1989. Věří, řekl bych, že chtějí věřit tomu v co věří, že Zeman by měl odstoupit, což nelze z principu demokracie a ústavnosti. Na svoje názory mají právo. Ale nikoli na svá fakta. Fakta patří všem a mají platnost pro všechny.  Nepřísluší pouze jedné skupině.

Milan Dubský