Podání rukou

Štáby, shluky advokátů, adjunktů a notářů je nemohou zdaleka nahradit.To když si před mnoha a mnoha lety naši předkové, ať byli sedláky, tovaryši, řemeslníky či trhovci podali ruce na znamení, že jejich ujednání platí. 

Ať to bylo v hospodě či na návsi, v dílně nebo u prodejního pultu vesnického krámku nebo v sednici, kde byly dveře otevřené očím i sluchům sousedů, svědků. Převyšovalo to všechny další zákoníky nové či staré. Platilo to až do smrti aktérů i do dalších pokolení jejich potomků.Dnes je možné vydědit mrtvého příbuzného, nechat zvětšit 300 korun na statisícový obnos v rukou právníků a exekutorů, díky právnickým kudrlinkám a vymyšlenostem, které mají, a daří se jim to, porážet spravedlnost, pravdu a logiku dějů a skutečností. Protahovat na roky soudní řízení, jejichž jádra sporů jsou často jen nedorozuměním.  Příkladů kolem nás je habaděj. Janouškové, Rittigové a četní další. A nepomůže jim navracení se k bohu, jak to činí Stanislav Gross, bývalý korunní princ Miloše Zemana blahé paměti, bývalý ministr vnitra i s čákou předsedy vlády, naší zkoušené země s přesilou konzumerických ovčanů. Sepsané a sepisované smlouvy od těch sousedských, lokálních, mezi subjekty státními i soukromými, politickými stranami např. koaliční, za asistence desítek až stovek právníků a poradců se běžně neplní. Bipolarita mezi podáním rukou platným v minulosti a okamžikem podepisování všech možných i nemožných smluv dnes je nedozírná, s propastí hodnou kosmických vzdáleností. Čiší to z rozhovorů pánů Obamy a Putina i dalších na roveň jim postaveným státníkům a politikům. Podobností jsou přehršle. /Ne/ Dohody o příměří mezi představiteli obyvatel na území Palestiny a Izraelem, nedohody mezi Japonskem  a Ruskem o Kurilské ostrovy. Nedávná dohoda o příměří na Ukrajině, z jejíhož nedodržování se obviňují Rusko i Ukrajina a další a další..Jak snadno se slibuje na dálku nebo telefonem či esemeskami. Jak snadné je dnes elegantně žebrat o podporu téměř každodenních výzev v televizi, rozhlase nebo v novinách pro někoho či něco, co má být vznešené, ale hlavně přinést politické body a často i peníze vyzývatelům. Např. romskou otázkou a problémy s ní spojené se živí z daní občanů stovky pověřenců, mluvčích,“sociálních“ pracovníků  od vlády až po obecní úřady. Multikultikutilové narušují spokojenost a tužby obyčejných lidí po klidné práci, dobrých sousedských vztazích a dobrých pocitech z prožívání života bez idiotského spěchu bez cílů a naplňování  jeho smyslu. Z oblbování velké množiny mas se technicky vyspělému, viditelnému, slyšitelnému a tištěnému bulváru stal zlatonosný byznys. Pravdivost zpráv, sdělení a reportáží souvisí více se zmíněnou skupinou advokátů než s dvouslovím v nadpisu podání rukou.

Milan Dubský