O dění slovem o mnohém kolkolem

Podvody, lži a krádeže se vyskytují v českém prostředí až příliš často, ke škodě většiny obyvatel. Tržní vztahy bez přívlastků. Např. lázeňské oplatky stojí v Praze a dalších místech republiky 50 Kč, v akci 40 Kč, ale u poslední benzinové pumpy, u níž je dobře zásobená prodejna, toalety a občerstvení, směrem od Ústí na blízkou hranici do NSR 87 Kč.

Podle vzoru, jak říkával pan Roubiček, za korunu koupím, za dvě prodám.Mám na tom jedno procento. Zde role státu a jeho kontrolních orgánů zcela selhává. Ale asi jsem zapomněl na ty tržní vztahy bez přívlastků. Ale to přece není svoboda jakou jsme chtěli po změně v roce 1989. chtěli jsme svobodu a společnost podepřenou morálkou, soudností, kde je uznáván selský rozum. To co zde máme je paskvil popírající právo, platná pravidla a vztahy, kde by občané byli spokojeni. To je stav, kde jsou si všichni rovni, ale někteří jsou rovnější. Proto  u nás trvají četné soudní procesy, kde je   známo, kdo je viníkem, měsíce a roky, díky nejen zlojedským advokátům, ale i jejich spoluhráčům v justici a policii. Ani po mnohých upozorněních a kritice takových lumpáren se nic neděje.

Extraliberální ideologie pléduje za co nejmenší roli státu. Nic proti tomu. Ale kontrola je nutná a důležitá, zvláště v oborech kde se se obchoduje zločinně, krátí daně, ve firmách pracují na černo mnozí, kteří berou podporu v nezaměstnanosti, prodává se prošlé zboží, drinky s metanolem a konají další nepravosti. Volání za důraznější roli státu není voláním po nějaké diktatuře. To jsou výzvy po pořádku, po společnosti kde se uplatňuje selský rozum, jednání v dobré víře a úctě k občanům.Naopak diktaturou jsou zlojedské výstřelky „horní“ desetitisícové vrstvy mafiánů, kmotrů, jejich právníků, a placených sluhů ve státním aparátu a na četných radnicích, kde je možné přes noc změnit zemědělskou půdu na pozemky stavební. Diktatura nad těmi, kteří vytvářejí hodnoty a bohatství a chtějí jejich spravedlivé rozdělování.  Co je ta za společnost kde v hodinové mzdě jsou rozdíly v řádu tisíců a bere se to jako normální. Kde na průměrnou mzdu nedosáhnou více než dvě třetiny zaměstnanců.  O čem svědčí takový ukazatel? A co k tomu říkají moudré hlavy některých ekonomů, analytiků, politiků, poslanců a senátorů? Klausův institut CEVRO mi připadá jako dřívější VUML. Jeho protagonisti hlásají teorie a myšlenky, které dovedly naši společnost a ekonomiku do současného krizového stavu.Začalo to „velkou privatizací“ a končilo „ velkou prezidentskou amnestií“, obojí pod taktovkou Václava Klause. A změna se dosud nerýsuje.

Milan Dubský