Brání tomu m.j. také generálové, kteří chtějí a žádají stále více peněz na zbraně a armádu a vyhrožují, když je nedostanou, že nemohou zaručit ochranu země. Tak vyzněl příspěvek zástupce náčelníka genštábu české armády generálmajora Petra Pavla na diskusi Obranná strategie ČR, na nedávném setkání v Praze. Zúčastnili se jej zástupci bývalého i současného vedení armády, zpravodajských služeb, ministerstva obrany a další činitelé. Zazněla zde téměř poplašná sdělení o pádu EU, EUR a dalších pádů. Ale podtón bývá vždy podobný. Armáda chce další peníze. Místo, aby se hledaly zmizelé miliardy za předražené nákupy pandurů, padáků /navíc smrtících/, lékárniček, minometů, Gripenů, velkokapacitních letadel, dvakrát dražších než je koupila armáda jiné země, a hledali se viníci, aby mohli být dopadeni a potrestáni, tak ti, co sedí v teplých židlích chtějí další peníze.
Snaha vytvořit Evropskou unii vznikla m.j. po zkušenostech z obou světových válek. A její vznik přispěl m.j. také k tomu, že po druhé světové válce nezačala 3. světová. A byly týdny a chvíle, že bylo na mále. V období vzniku korejské války, karibské krize, berlínská zeď, suezská krize a byly ještě další. Ale mírové soužití se přesto nekonalo a ani se nekoná, protože se neustále někde válčí. Bývalá Jugoslavie s „humanistickým“ bombardováním NATO , válka v Kosovu, Falklandy/Malvíny VB versus Argentina a velká řada dalších válek v Africe a válečných střetů po celém světě.
Je a bude proto užitečné rozlišovat postoje států, politiků, publicistů, blogerů a všech, kteří komentují a reagují na nejen válečné události. Vždyť někdy nemusí být slyšet střelbu zbraní a přesto se dějí jednání s výsledky, jež vrhají velkou část společnosti a někdy i celé státy do utrpení a bídy. Dobré je mít pocit a jistotu, že vyslovená tvrzení jsou podložena fakty, logickým myšlením a znalostmi. Ty pak odhalují přehmaty, Ale vraťme se k Evropské unii. Je skutečností. Liduzaplať, používám místo zaplaťpánbůh. Ano je nedokonalá, má hodně vad kritizováníhodných. Je nezralá, má přebujelý aparát, který ve skutečnosti vládne, aniž by byl zvolen a delegován evropským lidem k takovému vládnutí a rozhodování. Evropský parlament není stále ještě skutečným parlamentem. Je zatím odkládacím stanovištěm s lukrativními platy mnohých vysloužilých politiků nebo těch, kterých se rádi národní, lokální politikové zbavují, aby tam posléze později rádi zasedli.. Ale mnoho útoků proti její existenci jsou pomlouvačné kampaně, nenávistné zištné výpady proti EU. Jejich dirigentem v Česku je Václav Klaus a hlásné trouby v jeho hradní suitě i v podhradí. EU potřebuje kritiku, ale takovou, která ukazuje čím to špatné na ní a v ní nahradit, vylepšit. Ne jenom pomlouvat, mlžit Ale konat. Svádí se na ní mnohé, za co nemůže. Česko bylo velmi poškozeno za posledních dvacetdva let. Z exportní velmoci, v cukru, textilu, chmele, sladu,skla, strojírenských výrobků, obilí, masa, mléka, vajec, másla a mnohého dalšího se stalo dovozcem zmiňovaných produktů a výrobků. Ale to jde také na vrub českých tunelářů, na vrub loupeže století velké privatizaci, bankovnímu socialismu za šéfování Klause co by ministra financíí, poté premiéra. Ale není v tom sám Je to početná kumpanie. A je v tom také politika českých velkostran na pravici i na levici. A je to také nejenom naivita, ale i vstřícný přístup samotných občanů, voličů brát zvenku plné výlohy zboží, rychle navyknout konzumnímu způsobu života, který ovšem nese ssebou mnoho záporného. Klientelismus, kmotry, mafie, drogy, srůstání zločinu a státního aparátu, servilnost soudců a přeměnu právního státu ve stát právníků, advokátů, lobistů a rolí, kdy politické strany konají a naplňují cíle svých donátorů a kryjí politikou za oponou formulovaná zadání.Na otázku, kdo je pánem světa je dost odpovědí. Hledat se však musí ten nejobecnější pojem. Takový, který je všeobecným ekvivalentem. A to jsou peníze. Odhlédněme nyní od současné situace v oblasti financí, kde spekulacemi bank, již nejde o směnu, o nákupy a platby za zboží, suroviny, služby atd. Ale o virtuální kategorie. Peníze a zisk zde stále hrají hlavní roli. Tyto peníze a tisky nejsou však podloženy vytvořením adekvátních hodnot, v hmotných výrobcích, zboží, služeb apod. Ztráty z korupce se v Česku pohybují kolem 100 miliard korun ročně. Tyto peníze chybí českému rozpočtu tj. českým občanům. Ale neztratily se. Jsou na kontech účastníků korupce, to je těch kdo dal, tj. stát a obce ve veřejných zakázkách a těch, kteří přijali. A stát ani jeho orgány nezasahují. Drží to pod čepicí. Museli by v mnoha případech, ba ve většině těch největších zlodějen zasahovat proti sobě. Na mnoha místech v české justici mají spojence.Takže se nepátrá a pátrat nebude. Pouze se mluví o boji proti korupci. Ty chybějící peníze se vymlátí z většiny občanů, v níž jsou ti nejchudší, ale i střední stav, který nyní nejrychleji chudne. A přitom jsou to právě ti, co skutečné hodnoty vytvářejí. Škrty začaly a pokračují u těch nejméně majetných. Nízkopříjmové kategorie, rodiny s dětmi, důchodci, škrty v sociální oblasti. Těchto lidí je nejvíce, takže i v menších obnosech to přináší ohromné sumy. K těm bohatým ruka se škrtajícím perem ještě nedosáhla. Bylo odkloněno.
Politika současné české vlády vede zem do ještě větší závislosti. Čím je země zaostalejší, tím vyšší je DPH. A její největší výběr pochází opět od většiny. Od zlodějů a bohatých ministerstvo financí daně vybrat nedokáže a možná ani nechce.. Tak hurá na socky. České DPH je značně vyšší ve srovnání s vyspělými zeměmi Evropy a světa. Politika pana Kalouska operuje se strachem. Ten je důležitým marketingových a politickým nástrojem. Psal jsem o tomto fenoménu v BL 2.11.2011. Kalousek a jeho „boys“ straší Řeckem Portugalskem, Španělskem, krachem eurozony a dalšími strašáky. Přitom zahraniční dluh ČR stoupl za poslední rok, tj. za konání této vlády o 106 miliard CZK na 1,87 bilionu Kč. Nezaměstnanost v Česku únor 2012 9,2 %, v Německu nejnižší od sjednocení 6,8% březen 2012. Česko je a bude otevřenou ekonomikou. Je závislé na exportu. Ale nyní vyváží ve velkém v polistopadovém období hlavně zisky.. Dobře promyšlená strategie Klausovy ekipy ve spolupráci s bývalými vedoucími kádry v KSČ, nyní v jiných kabátech. Amatérská činnost českých zákonodárných sborů, kde dost právníků má diplomy plzeňské či podobné provenience, to nemohla uhlídat a mnozí jejich členové ani nechtěli ba naopak. Takže ani na poli vojenském, neřkuli válečném, ale ani na poli české ekonomiky a občanského soužití se mírová forma nekoná a jak ukazuje současný vývoj ani konat nebude.
