Dluhy nejen finanční

Většina států a jejich vlád hospodaří tak, že nadcházející generace zatěžují dluhem. Potomkům zanecháváme dluhy, které jsme nadělali my, naše i předchozí generace. Po našem odchodu nás bolet nebudou, ale naše potomky ano.

Je toho mnoho, co je nutné napravovat v české a nejenom v české krajině. Je toho mnoho zapleveleno nepravdami, pomluvami a lžemi. Kapitalismus nefungoval dobře. Socialismus nebyl lepší. Bylo záhodno volit něco jiného, jiný systém, který by odstranil evidentní chyby. To chtěla většina v listopadu 1989. Uspořádat společnost tak, aby z ní zmizely nejvíce škodící jevy a neobjevily se více chyby, které systém plodil Ukázalo se, že to bylo jen zbožné přání, pouhé zdání. Společnost se vrátila do systému, který chtěla odstranit. Největší neduhy, kterými trpěla jsou ještě větší. Z pozlátkového zvenčí překročil koncentrovaný kapitál hranice již bez ostnatého drátu, a restauroval kapitalismus. A byli u nás lidé a skupiny, které tomu vydláždili dálnici.

Figury z center největšího soustředění kapitálu, financí, zlojedských institucí se potkávají na schůzkách G7, G8 a dalších podle dohody. Kolem nich se točí MMF, Světová banka, ECB/Evropská centrální banka/ a jim podobné novotvary XX. století, s pozadím největších zbrojařských, farmaceutických i jiných koncernů, které pilně tkají pavučiny k vysávání bohatství Země.

Výsledkem jejich úsilí je rozpolcenost světa na chudé a bohaté. Současný poměr těchto dvou skupin je hrozivý. 5-10% bohatých s majetkem 90% bohatství zeměkoule a 90% chudých majících 10% zbývající části.. Bohužel ta malá skupina řídí svět ne k lepšímu, nýbrž k horšímu, ne-li ke zkáze. Koupila si celé armády chytrých lidí ze všech oborů, jimiž je protkána i ta velká část. Principy sobectví, konzumu, povýšenosti, nerovnosti zde fungují spolehlivě. Nikdy nekončící válka mezi dobrem a zlem nevyhraje žádná strana, ale hodnoty, klid, štěstí a spokojenost ničí a drtí spolehlivě.

Proto je úsilí o lepší uspořádání světa tak složité, těžké a vlastně nikdy nekončící.

Milan Dubský