Všehomocný bulvár

Mám smůlu. U nás na kopci, jak zafouká vítr, přestane fungovat veřejnoprávní televize. Když začne bouřka, tak i internet. A jediné, co se dá naladit, jsou české a slovenské komerční televize. Neptejte se mne proč, možná proto, že reklamy jsou dlouhé a hlučné, i když ty slovenské jsou ještě delší a hlučnější. Že mi nezbývá, než rezignovat na jakékoliv informace v tomto počasí, mne přesvědčil můj zcela poslední pokus sledovat zpravodajství televize Nova. Hrozícímu jadernému konfliktu nejen na korejském poloostrově bylo věnováno cca 30 vteřin a dalších pět minut jsem byla nucena vyslechnout hádku v přímém přenosu. Hádali se dva, pro mne zcela neznámí a ničím nezajímaví, pánové. Pro televizi Nova a řadu jejich diváků zajímaví tím, že na sebe pouštěli invektivy kvůli štvanci bulvárních médií, vlastně štvankyni, Ivetě Bartošové. Poté jsem zařvala na manžela, který právě ovládal ovladač, ať proboha vypne, protože tohle opravdu nemám zapotřebí sledovat. Zjevně jsem v té chvíli došla na mez tolerance vůči nejsledovanější české TV.

Nekupuji Blesk, ani jiné plátky podobného typu a když už nevím, co roupama u kadeřníka, než mi chytne barva na mých začínajících šedinách, tak si prohlédnu sbírku časopisů pod stolkem a znovu se utvrdím v tom, že oprávněně.

Nicméně - tento víkend.

Přijela za námi moje dcera s přítelem. Oba čerství vzdělanci, se zájmem o věci veřejné a snahou s nimi nějak pozitivně pohnout. Když tu v rámci debaty o úrovni českých médií zazněl dotaz: „A prosím vás, kdo je to vlastně ta Ornella Štiková? To je momentálně nejhledanější heslo na internetu. A někdy mám pocit, že otevřu konzervu a bude tam taky...“ 
V rámci zavládnuvšího hlaholu jsme se i my, kteří jsme si do té doby připadali bulvárem zcela nedotčení, shodli, že je to momentálně nejznámější česká těhule, jejíž jediným činem, kterým se zapsala do stránek historie, bylo otěhotnění s, pro nás taktéž neznámým, manželem české celebrity Gábiny Partyšové, o jejíž činnosti rovněž nejsme schopni nic rozumného říci, ale dobře, asi má nyní těžké období. A já si vzpomněla, že poprvé jsem toto jméno zaslechla od své kamarádky, která pracuje doma a když už jí všechno leze na mozek, sjíždí, co se dá. Nemohla si pomoci, musela mi ukázat Ornellinu matku, kterážto je zcela nezaměnitelná a také hodně viditelná, až člověka nutí k zamyšlení, jak bude vypadat za pár let její dcera v rámci hesla: jaká matka, taká Katka.

No dobře, omlouvá nás jedině pozdní noční hodina a dobré moravské víno.

Druhý den jsme vyprovodili mladé a zašli k přátelům pod kopcem, kteří mají na návštěvě dceru s čerstvým miminkem a sympatickým manželem, ještě sympatičtějším i díky tomu, že vlastní kvalitní vinotéku a vínu opravdu rozumí. Oba úspěšní, přemýšliví a vzdělaní lidé. Sedíme, povídáme, načež dcera našich známých pronese: „To bylo neuvěřitelný, ležím v porodnici a jak tak ten čas mezi kojením pomalu ubíhá, sleduju internet na mobilu. A všude byla nějaká Ornella Štiková, že prý taky rodí, a jaký má kočárek, výbavičku, jak se jí rodilo, jak dlouho a kde. Až se mi chtělo zařvat: já jsem taky právě porodila, co pořád máte? A muž mi říkal, se tak nerozčiluj, tak to nečti a já se rozčílila, že ono nic jinýho snad ani ke čtení není...“

Pocit deja vu zesílil, debata na téma zbytečných a nepochopitelných celebrit se opět rozvinula, a zesílila se ve chvíli, kdy majitel vinotéky najednou začal vyprávět o tom, jak se rozhodl, že naposledy sledoval zpravodajství Nova a už nikdy znovu nebude. Poté, co o korejském poloostrově padlo několik slov a pak se v televizi hádali dva jemu zcela neznámí mužové o Ivetu Bartošovou...

Přijdu večer domů, pod víkendu stráveném na čerstvém vzduchu, pod tenčící se ozónovou vrstvou, sázením budoucích potravin a komunikací s rodinou. A usednu za počítač. Otevřu FCB a první, na co narazím, je sloupek Kamila Fily z Respektu: „Nechte Ornellu Štikovou na pokoji...!!!

V té chvíli jsem už přestala chápat úplně.

Lidé se asi vždy zajímali o ty bohatší, slavnější, výše postavenější a drby byly možná už tenkrát vyvažovány zlatem. Asi je to o pocitu, že když se o někom takovém bavíme a něco o něm víme, máme blíže ke světu blýskavých zrcadel, šperků a fotoaparátů. Pravdou je, že měřítka slávy se mění, dříve to byli spíše ti slavní a vysoce rodem postavení, nyní jen ti známí, a je úplně jedno, čím se známými stali, hlavně že se o nich píše. Ale Ornella je fenomén, na kterým se zřejmě máme všichni zamyslet. Zřejmě naplňuje nějakou potřebu stereotypu, který mají zakodován všichni, jedno jakého vzdělání a zájmů. Jedna z možností, která mne napadla: že je něco jako mlýn boží, který ukazuje, že když přeberete manžela první manželce, což provedla ta, která nyní řeší nevěru svého manžela s božskou O., tak vám to osud vrátí. Druhá, že její zcela nepochopitelná účast všude, kam se podíváš, je dokonalou ukázkou absurdity dnešní doby. Stala se součástí kolektivního nevědomí, ke kterému jsou připojeni i ti, kteří bulvár ze zásady odmítají a at' nechtějí sebevíc, Ornella do jejich vědomí stejně dorazí. Štvankyni číslo jedna, o které stále nevím, jestli ji mám litovat, či si říkat, že má co chtěla, se to už dávno povedlo.

A já si tady tak přemýšlím, co se to s naším světem děje. Po Itálii se prohání obří tornádo, dříve nevídané a dává tak opět najevo, že na těch klimatických změnách přece jen něco bude. Muž s nešťastně dětskou tváří si v přímém přenosu hraje na to, že hodí atomovku na Bílý dům. Bílé nosorožce v Africe chrání ochranka hodná právě amerického prezidenta, aby tu poslední světovou stovku vzácných tvorů, neschopných se rozmnožovat v zajetí, nezabili pytláci toužící prodat jejich jediný roh Číňanům. Kteří věří, že jim to pomůže v rozmnožování, přestože politika jejich státu dělá, co může, aby se tak nerozmnožovali. Celý svět brojí proti kácení plic zeměkoule a ony se vesele kácí dál. Už i v českém tisku se dočteme o tom, že krize nepřestane a je potřeba se připravit na dobu, kdy ani zlato nebude mít cenu, ale zahrádka za domem ano, a přesto se některá česká města urputně snaží ty zahrádky zastavět. Korupční skandály už ani nevnímáme. A co nakonec ze všeho děláme my? Bavíme se o Ornelle. Čekám, kdy bude svatořečena za to, že se jí povedlo nás od všech světových a českých problémů odvést. Když už i církev pořádá mše za Českou televizi.

Asi se toho na nás z médií valí tolik, že většina národa přepnula do krizového režimu, kdy nepřijímá negativní iformace, přestože je podle novinářů, se kterými jsem měla možnost v poslední době mluvit, vyžaduje. Čemuž odpovídá návštěvnost pod negativními a pozitivními články, ty negativní mají několikanásobnou sledovanost, takže je logické, že jsou uveřejňovány častěji. Ale bulvár nic takového nepíše, veřejný prostor, ať už uvnitř hranic nebo ještě dál, ho vůbec nezajímá, on ty průsery personifikuje a přidává ke konkrétním osobám. Takže čtenář si může říci, já jsem na tom ještě dobře, nezvracím ani se neobnažuji na veřejnosti a před fotografy, rodit můžu v klidu a bez dotěrných paparazziů, manželka mi je věrná, přestože na rozdíl od hvězd, které mají tisíckrát plnější konto, mám i velké břicho a nic moc jsem v životě nedokázal... jé, já se vlastně mám...

Abych nezapomněla, majitel vinotéky výše zmíněnou debatu ukončil slovy: „No vidíte, nikdo z nás ten bulvár nečte, ani nesleduje a přesto se o něm už půlhodiny bavíme. Asi je toho všeho moc.“

A mne na úplný závěr napadlo, o čem se asi tak bavili občané Říma v pátém století našeho letopočtu, když se sešli na poslední společné večeři v zahradách, než k branám jejich města dorazily hordy nejen Vandalů, rozhodnutých ho definitivně zdemolovat. Možná taky probírali poslední drby o zbytcích římských patricijů či známých plebejců.

http://referaty-seminarky.cz/pad-rise-rimske/