Sbohem BigBlogere

K 1.1.2018 to bude rok od zrušení blogů na Lidovkách. Od 1.1.2018 již nebudeme moci do databáze blogerů vstoupit, ani si počíst jejich články. Blogeři a jejich tvorba zmizí v propadlišti dějin.

Alespoň takto podobně nám to napsala administrativa koncem roku 2016, kdy blogerům sdělila, aby si své články zazálohovali, že jejich články zmizí po roce archivování na webu.

Nejde jen o zrušení blogu, ale i o dobu ve které blogeři psali, reagovali na určité události, nebo psali o svých zážitcích, či vzpomínkách. Byli jsme takový rodinný podnik, protože nás nepsalo moc. Občas se lidi v diskusi v administraci, kam neměli přístup čtenáři "vraždili", ale i si sdělovali různé osobní věci a měli se rádi.

Na blog jsem vstoupila poměrně brzy po jeho zavedení. V té době zde kraloval pan Ross Hedvicek, se kterým byla někdy legrace, ale někdy taky lezl na nervy, ba přímo štval svojí provokací. Kdo se mu znelíbil, ten si to od něj vypil, najkonec i tehdejší píšící administrátorka Idnesu paní Naďa...tak a příjmení jsem zapomněla. Já jsem si to u něj polepila hnedlinko zkraje, když jsem se zastala jednoho mladého člověka. Od té doby jsme spolu byli na válečné stezce.

Na Lidovkách jsem poznala mnoho lidí, kteří byli bezva, ale i ukrutné sprosťáky, kteří byli administrací BB tolerováni, jen na žádost blogera byl obzvláště hutný příspěvek smazán. Někdy se v diskusích vyřizovaly účty když byl autor či diskutující někomu nesympatický, či, jak to v Česku bývá, když byl moc úspěšný. Zažila jsem na blogu i osobní tragedii, ale s tím se nedá už nic dělat...

Já jsem tehdy zkraje velmi diskusi prožívala, někdy jsem dokonce i plakala, či nemohla spát, ale zase, vynahradili mi to čtenáři, kterým se moje tvorba líbila a psali mi moc hezké, přívětiví diskuse. I já jsem se diskutovat teprve učila a někdy to nebylo moc šťastné, ba co dím, některé bych dnes s chutí smazala :-).

Na Lidovkách se v diskusi v administraci cenilo, že to byl blog bez cenzury, že každý názor i ten sprostý je názor. No... svoboda to byla tedy někdy k neunesení.

Zažila jsem tam  autory, kteří zemřeli, nebo odešli ze světa vlastním přičiněním. Bylo to smutné a tak když jsem se to dozvěděla, tak jsem napsala takový malý nekrolog. Na blog jsem chodila i několikrát za den, žila jsem jím.

Zkrátka, Lidovky vymažou existenci blogerů, amatérských glosátorů doby s jejich názory. Tak už to bývá, že některé věci zůstávají jen ve vzpomínkých.

Ahoj BigBlogere, byl jsi bezva, i když jsem tě na dva roky opustila, protože ta svoboda projevu byla někdy bezbřehá, a já málo otužilá...