Jeden veselý pán a co mám v obýváku

Psaní o mně versus lidi a o skoro gendrově vyváženém zařízení obýváku, s použitím oslího můstku a to já ráda.

Jsem berlistka, vypadá to, že nadosmrti, i když mě moji drazí pohánějí k dením pochodům s nadějí, že se rozejdu a berli odhodím... marně, myslím si já.

Jako taková cestuji Prahou a to městskou hromadnou dopravou. Musím říct, že lidi jsou dobří, snaží se mi pomáhat a samozřejmě mi uvolnují místo k sezení. Někdy je nás  berlistů skoro převaha a tak pouštějí sami sebe, no dobře přeháním. U  polikliniky na Budějovickém náměstí zažívám mezinárodní sraz berlistů všech možných kategorií, stáří a povah.Od nevrlých a vzteklých až po usměvavé. 

Abych řekla pravdu, moc dobře mi to nedělá, protože se pořád cítím mladě a beru to tak, že berli nosím jako doplněk ke kabelce. Pohled na tu partu mi vždy připomene, děvče, děvče, jaký mládí, jaký doplněk?

Tuhle vám jdu od tramvaje a čeká mě sestup po schodech kolem hospody. Pod schody vlaje usměvavý pán středního věku, který se jen tak tak drží zábradlí a ptá se mě, jestli nepotřebuju pomoct. Vlídně s úsměvem mu poděkuji, že ne, že to zvládnu, usměje se ještě více a zašušlá - šikulka.

Moc mě potěšila ta obětavost, jak si věřil, i jeho ocenění mé osoby. Pak že lidi nejsou k sobě ohleduplní.

Kdybych ho pozvala k sobě domů, aby si odpočinul, určitě bychom si měli o čem vyprávět, třeba o mém zařízení obýváku. Ano, toto je ten oslí můstek.

Někdo má v pokoji květiny a sochy, vzácné stolečky a komody, já historický kočárek na panenky.V tom mém, který jsem s velkým štěstím a velkou radostí koupila na netu odpočívá parta vysloužilců, které jsem u mě našla. Panence je asi 40 let, osatní jsou různého stáří. Vysloužilci se u mě sešli náhodou podle toho, které dítě je odložilo a už nehledalo.

Jsem kočárková, kdybych mohla, vlastním kočárčí muzeum. Ani panenky mi nejsou lhostejné, ty tři jsem si také koupila na netu. Vyybírala jsem takové ty méně hezké, ne ty napucované.

Vy, co si říkáte, že jsem tedy pěkně infantilní a gendrově nevyrovnaná, vězte, že já jsem byla opravdu holčička, která si hrála s panenkami a kočárkem, jako mé vrstevnice, a nikdo nám neříkal, že bychom si  měly hrát také s autíčkama a pistolkama. Vařily jsme panenkám z bláta a z trávy, sbíraly jsme zkušenosti :-), asi tak, co jsme viděly doma.

Ale přeci jen je zařízení mého obýváku gendrově vyvážené, mám zde autíčko, a kluka jak jde na vandr se štenátkem v uzlíku.

Tak asi tak :-)