Udělám to až...opadá listí z dubu?

Proč děláme věci až...? Udělejme svá malá, ale důležitá rozhodnutí dnes.

V nedávném průzkumu vyšlo  najevo, že velká část české populace se nejvíc těší na důchod. A tak si říkám, proč? Proč odkládáme některé činnosti až na …?

Moje prababička, dnes je jí 89 let, se ve svém produktivním věku těšila na to, až bude v důchodu, aby si mohla číst. Moc ráda četla, ale povinnosti k rodině a samosebou čas strávený v zaměstnání jí nikdy neposkytly tolik prostoru, aby si mohla v klidu přečíst všechny knížky, které se jí líbily. Když pak přišla ta tolik očekávaná doba, kdy byla v důchodu a mohla si číst, začal se jí zhoršovat zrak. Dnes bojuje s šedým a zeleným zákalem, prodělala několik operací a vidí, ale ne natolik dobře, aby si mohla vychutnat čtení.

Babička mojí kolegyně se těšila na důchod, až bude mít čas chodit na procházky a jezdit na výlety… Nedlouho poté, co zůstala doma jí lékaři museli amputovat nohu.

Kolega mého dědy, hasič, se těšil na důchod, až si odpočine od tolik stresujícího povolání jakým boj s ohněm stoprocentně je. Dva měsíce poté, co šel do tak vytouženého důchodu, dědovi volali, že tento kolega zemřel.

Proč si život neužíváme teď a čekáme na něco až bude? Proč se životem otálíme?

S dětmi budeme trávit více času, až v práci doděláme uzávěrku. Pořídíme si děti, až budeme mít ušetřeno, až v práci budeme na tom a tom postu. Začnu sportovat až bude lepší počasí. Najdu si lepší práci až…Začnu chodit na výlety až... Udělám si čas na čtení až...

Vím, že to jsou fráze, které slýcháme dnes a denně, ale projdou kolem nás a my si řeknem, že se svými postoji zkusíme něco udělat až...

Řekněme si, že uděláme něco dnes a ne až…opadá listí z dubu.