Trocha rasismu v každém z nás?

Včera se mi přihodila nemilá událost. Tedybylo to mezi mnou, mojí fenkou a jedním klukem. Celá událost a hlavně moje reakce mě donutily přemýšlet nad tím, jestli i já, člověk, který si zakládá na tom, že není rasista, xenofob...vlastně tak trochu rasista je.

Včera, když jsem šla z procházky s mojí třináctiletou fenkou Dášou, potkala jsem u vchodu k nám do domu dva kluky. Jednoho jsem znala, druhého ne. Vešli jsme do domu a šli po schodech. První schody v pořádku a na druhých schodech se Dáša asi lekla chlacovi nohy a vyjela po něm. Naštěstí ho nekousla do nohy, ale prokousla mu tepláky. Nebyl rád, já taky ne. Začal nadávat, že ty tepláky stály čtrnáct stovek a já  mu řekla, že když mi přinese účtenku, že mu to zaplatím (mám naštěstí Dášu pojištěnou, ještě nikdy nic takového neudělala...ach jo). Ale přes to se onen mladík netvářil moc spokojeně.

A teď to, proč to vlastně popisuji. Celý večer jsem měla obavu, že mi něco udělá. Pomaluje dveře, rozbije okno... Proč to tak ve mě bujelo? Kvůli tomu, že je Rom? Kdyby Dášena kousla někoho jiného, taky bych se bála jeho reakce?  Nebo bych to prostě brala, tak jak to je? Co myslíte, jsem rasista?