Neosobně osobní...

Následující text je jen vyjádření pocitů. Mých pocitů...

Už je zase noc. Velmi chladná jarní noc. Sedím doma u počítače. Je mi tak smutno, tak moc smutno. Jsem závislá, závislá na mužích. Na všech mužích, je celkem jedno, jestli vypadá jako bezdomovec, nebo je manažerem s krásnou kanceláří ve skleněném mrakodrapu. Je to závislost. Potřebuji jejich pozornost a hlavně jejich lásku.

Potřebuji jen jednoho, ale někdy mám pocit, že během toho hledání po mě někteří přejdou, jako po zebře na přechodu a já jim to dovoluji. Ale už si dál nemůžu dovolit, už nemůžu. Příliš mě už bolí srdce. Neumím ho uklidit jako tužku do penálu a vyndat jej, jen když je třeba. Jsem silná, soběstačná, emancipovaná, tvrdá žena…se zlomeným srdcem. A obavám se, že mi nepomůže ani...