Moje vajíčka a duše na hniličky

Už jsem nějakou dobu neblogovala, tak zase něco málo přidám. K napsání následující mě motivoval tento článek na iDnes http://zdravi.idnes.cz/darovani-lidskych-vajicek-prinasi-penize-ale-i-zdravotni-rizika-p8z-/tehotenstvi.asp?c=A100309_124933_tehotenstvi_pet o DAROVÁNÍ LIDSKÝCH VAJÍČEK. Nebudete číst moralizující text vyjadřující mé pro či proti - nikoli - budete se prokousávat dalším popisem mého zážitku.

Můj příběh se odehrává v době cca před čtyřmi pěti lety. Chodila jsem dálkově na vysokou a jako všude i ve škole jsem si utvořila řadu kamarádů, známých a přátel. Jedním z tohoto okruhu je i Soldát. Není to jeho pravé jméno, ale přezdívka, kterou jsme tomuto chlapíkovi ve věku mého otce dali. Soldát má manželku a dcerku. Chěli s paní Soldátovou ještě jedno miminko, ale nedařilo se jim. Až po mnohých vyšetřeních lékaři zjistili, že paní Soldátová prodělává hormonálně předčasný přechod a tudíž její vaječníky již neprodukují vajíčka. Tento stav byl již v takovém stádiu, že se nedal zvrátit a tak se Soldáti rozhodli, že půjdou na umělé oplodnění a využijí vajíčka dárkyně. Přihlásili se na kliniku a zařadili se na poslední místo seznamu čekatelů o vajíčka. Na klinice je informovali, že pokud by měli nějakou dárkyni, dostali by vajíčka hned...samosebou né její, ale ta která již jsou a vajičká "dohozené" dárkyně by dali někomu jinému.

A já si řekla, že jim pomůžu. Jela jsem na první konzultaci, kde mě pan doktor seznámil se všemi riziky, informoval mě o principu anonymity a o tom, jaká všechna vyšetření budu muset podstoupit. Hned následoval odběr krve, aby se zjistilo, jestli nemám nějakou nemoc, také se udělal genetický test. Po cca měsíci jsem si jela pro výsledky. Byla jsem dokole zdravá chovná samice. Žádná genetická vada, žádná nemoc...jupííí

Následovala igelitka s léky a injekcemi. Měla jsem vysadit antikoncepci (kterou jsem nikdy nebrala nějak vzorně) a po následující mensruaci si začít píchat hormony. Já sama vzít injekci, natáhnout do ní hormony a píchnout si jí do břicha. No mňamka největší, ale zvládla jsem to. Po asi deseti dnech užívání hormonů jsem jela na kliniku, aby ještě před zákrokem udělali ultrazvuk a překontolovali, jestli je vše, tak jak má být. Musím říct, že jak se ke mě při různých vyšetřeních chovali hezky na tohle poslední nemám nejlepší vzpomínky.

Paní doktorka mi skoro neřekla půl slova, řekla mi, ať se posadím na vyšetřovací křeslo a začla dělat, co bylo naplánované, najednou se kouká na monitor ultrazvuku, zamračí se a říká mi...na pravo nic a na levo jen dvě...Co to má znamenat?...no udělalo se Vám, málo vajíček, to nemá cenu odebírat...slezla jsem, bolíkla se a v hlavě sem měla prázdno. O co sakra jde?...paní doktorka mě posadila naproti sobě ke stolu a volala, že mi nic odebírat nebudou, že mám málo vajíček a že to nemá cenu...Jak málo? Já beru antikoncepci, minulý měsíc jsem jí brala, říkali ste, že můžu a teď jsem dělala všechno jak mám....No máte jich málo... A co to pro mě znamená?... Neměla byste s otěhotněním otálet, věkem se to zhoršuje a může se stát, že sama nebude moct mít děti. Nashledanou....

Odešla jsem a nechápala, co se děje. Plakala jsem. Já přece chci vlastní děti, já vím, že někdy říkám, že ne, ale chci je. A teď? CO mám jako teď dělat? Nemám nikoho, jako otce svých dětí. Přeci si teď nepořídím dítě jen proto,a bych ho měla. To nemůže být pravda. Co mám dělat? CO mám dělat dál? Mám se jít léčit? Nebo to prostě nechat? Už vám neřeknu jméno té kliniky, ani kde přesně v Praze je, ale tu cestu lesíkem k zastávce si pamatuju absolutně přesně. Co jsem měla na sobě vím do posledního detailu a jak na mě koukali lidi, když jsem plakala na zastávce, v autobuse...

Teď jsem starší a možná mi moje vajíčka docházejí, ale děti zatím nemám. Budu je mít, až příjde čas.

Soldáti miminko neměli, dostali jiná vajíčka, ale plod měl poškození neslučující se ze životem a paní Soldátová potratila. Teď mají další dítě adoptované. Mě moje gynekoložka říkala, že taková diagnoza není nikdy jistá a nemám se tím stresovat. Ve výše zmíněném článku píší, že se má antikoncepce vynechat tři měsíce před hormonama.

Možná si říkáte, že tonoucí se stébla chytá, ale pořád děti chci, chci je moc, ale kdyby se stalo, že je mít prostě nebudu moct, tak budu žít dál.

P.S.: Jestli toto čte personál nějaké kliniky pro umělé oplodnění, prosím vás, dárkyně je taky člověk a když jí řeknete, že je pro vás nepoužitelná, mějte s ní trochu soucit a dejte jí najevo, že to nemusí být definitivní a že není (ani pro vás) už jen nepoužitelné zboží.