A co se týká vážné hudby, ne každý je obdařen vnímavost k ní... Může za to zčásti i výchova ve školách, ale i působení médií, ve kterých často populární hudba (komerční) převládá. Vážné hudbě jsou např. vyčleněny jen některé stanice, které tzv. průměrný občan neposlouchá. Kdyby se dostalo občas něco z vážné hudby i do normálních stanic, jako je např. Radiožurnál, nebo i nějaké oblíbené masově poslouchané komerční stanice, možná by si na to někteří posluchači těchto stanic zvykl a oblíbili by si je. (Mohly by to být třeba jen drobnosti, jako je Dvořákova humoreska, Smetanova Pro Elišku, nebo některé nádherné Mozartovy skladby - Malá noční hudba, a jiné drobnosti světových skladatelů. Vážná hudba nemusí být vždycky jenn vážná. Často už i název odrazuje. ( Koncert pro lesní roh 3 Es dur W.A. Mozarta je také mým oblíbeným).

Máte pravdu. A ještě bych dodala, že mám dojem, že v dnešní době si lídé přestali vážit těch, kteří dovedou sami něco vytvořit, svojí hlavou něco vymyslit, své myšlenky a pocity zprostředkovat jiným lidem. (Vnímavost). Převládla průměrnost, šeď, nevkus, chvála diletantství, snobství). Střední třída třída s vytříbeným vkusem jakoby se vytratila. Neexistuje přece jen velké umění, ale i ty drobné perličky umění, grafika, kresby citlivých tvůrců - jaké vidíme v různých antikvariátech - (nebo v krámcích bukinistů na nábřeží pařížské Seiny). V dnešních bytech mladých lidí málokdy naleznete obrázek kreslený rukou, spíš jenom plakáty, nebo tisky koupené v supermarketech. Snad je to jen přechodný stav a časem se situace změní.