Půlměsíc

Pondělní chvilka poezie, máte rádi Karla Jaromíra Erbena? Já jsem ho hltala už jako dítě, třeba jeho Polednice, nebo Vodník..vzpomínáte? Takže tuhle báseň věnuji jemu i Vám..

Půlměsíc

Valí se na nás lavina

nepůjdeš, dcero, do kina,

nepůjdeš ani na náměstí

dostal jsem venku ránu pěstí.

Temná a černá krajina

v závoji hrůzy vidina.

Slyšíš to ticho, tatíčku,

neslyším žádnou písničku.

Zpívat se nesmí, dcero má,

nastala soudná hodina,

vezmi tu těžkou palici

půjdeme bránit vesnici.

Na poli vidím stany bílé

všude sápou se ruce chtivé,

co si jen počneme, tatíčku,

nevidím nikde matičku.

Matičku dostali po ránu

neochránil jsem rodinu,

měl jsem, já blázen, ruce holé

hroby už tíží naše pole.

Nevidím, dcero má, vojáky

vůkol jen samé bodáky.

Vojáky, tatíčku, pobili

na hromadu je hodili.

Tatíčku, řekni, kde to jsem

tohle už není naše zem?

Na vratech soused přibitý

v kostele kříže rozbitý.

Nemáme, tatíčku, ochranu

raději doma zůstanu,

zavřete, tatíčku, na petlice

ukryjeme se do světnice.

Co bude s námi, tatíčku,

neochráníme vesničku,

slyším už řev a běsnění

tatíčku, my jsme ztraceni.

Dcero má, je jich strašně moc

nikdo nám nejde na pomoc.

Neboj se, dcero, já mám plán

tebe jim do rukou nevydám!

Tatíčku, bojím se svítání

půlměsíc strach mi nahání,

sedí tam v krvavém poli

duši svírá až srdce bolí.

Dcero má, schovej se za kamny

slyším už hukot za humny.

Copak to, tatíčku, děláte,

proč na krk smyčky dáváte?

Naděje umřela, dcero má,

zkáza své dílo dokoná,

umřeme za svoji svobodu

naději vezmeme do hrobu.

Jako hrom všude se valili

dveře a petlice rozbili,

půlměsíc svítil do všech stran

nezbyl už žádný Evropan.

            -ed-