Neumřeš v čas

  Páteční chvilka poezie, něco pro básnické fajnšmekry, takže labužníci, ani na Vás jsem nezapomněla, i když čas je někdy můj nepřítel, budu se snažit zemřít v čas..

Nechtěj hnít do surovosti

ohlodat maso chtěl bys zas,

tak křehká je naděje

zbytky chrání, ty bílé kosti,

ty nevidíš, ty neslyšíš, ty nedbáš,

nic z té krásy kolem nás.

Chceš umírat jak vlk

leč pojdeš jako ovce,

natři se svou krví

jdi zase hledat lovce,

to tvá duše smrdí

pojdeš, zas neumřeš v čas.

Tak zacyklený ve svém času

hledat ve hvězdách jdeš

za bohem, už tolikrát

zase nenacházíš trasu,

nasávat kosmický prach,

ztracen v nitru čekáš,

v rozpadlé bárce ve vlnách

křičet víru nestačí,

ta není štítem pro tvůj strach

jen duši zase zatlačí

na konec slepých drah.

Té marnivosti vzdát se,

kolikátá je to slabina

když hledíš svrchu do vína

marně ptáš se, dnes, zítra,

kdy poslední má hodina?

Je snad ve víně to moudro

a síla pro slabocha,

proč duši peruť lámeš

němým hlasem křičíš:

„Já jsem hrdina!“

pak v rudém peří šlapeš.

V tmavých zákoutích tam,

v hlavě procházíš se

a nikde světlo z prázdnoty,

myšlenka jak svíce zazáří

však plamen zhasne ti,

tím více propadáš se

hlouběji, do vlastní temnoty.

Slunce, měsíc, tak jiné záře,

to nejsou rodné planety.

Kdy přestaneš ptát se?

Střež se záchvatů své lásky

tak chtivý záře hvězd,

kolik máš drápů, kolik zubů,

tolik je doupat a zlých cest.

Tak zemři sám a v čas

než zestárne ti duše,

než drápy obrousí se

a zuby dávno vypadnou,

v čase krutě pojdeš

zas najdeš svého lovce,

tak zemři raději jak vlk,

než duše ztratí hlas.

       -ed-