Drama se stupňuje, utečenci nyní prolomili v Maďarsku plot.. Stále nemáte strach? Vždyť to nejsou žádní chudáci, to jsou bojovníci.. Začala válka, chápete? Stále se sluníčkáři poťouchle usmívají?
Co si myslíš? Já jsem tady a ty mě nezastavíš. Koukej uhnout, nebo budeš moci za smrt.. Koho? Všech.. a pro tuto chvíli právě tady toho dítěte. Nevěříš? Věř.. Žádný život pro nás nemá vůbec žádnou hodnotu.. My jdeme stále dopředu.. jsme síla..
Mírumilovní běženci, co si chtějí zachránit vlastní holý život - pálí na Srbsko-maďarské hranici dnes pneumatiky. Tito mladí lidé v plné síle, s mobilními telefony, naditými peněženkami a vybaveni doklady různé kvality a různé pravosti - přehodili dvě děti přes žiletkový plot. Zatím jen dvě. Zřejmě z humanity. Zřejmě je toto v jejich životním nastavení běžné.
Co si z toho průměrný Evropan má vydedukovat? Snad, že život dítěte nemá pro tyto běžence žádnou hodnotu. Jde tu o citové vydírání, které doplňuje sílu a nátlak davu, nebo ne? Jde o podtržení situace, výhrůžku. Přitom si tito lidé představují, že u průměrného Evropana tímto činem vzbudí lítost. Že si vynutí, o co jim jde - průchod a život, kdy je ti bílí blbečci budou bezpracně živit a zabezepčí jim pohodlný život - tak jim to přeci Frau Merkel celou dobu slibuje!! Tak koukejte přestat dělat problémy!
Kde jste, sluníčkáři, ty děti, co jsou nyní hospitalizované v nemocnici (podle mě i kvůli vám) - za nic přeci nemohou? Byly jen nástrojem v rukou „svých“.. Těch, kteří nemají žádné zábrany, chápete?
Žádný z našich životů pro ně nemá hodnotu - o tom mě přesvědčila opakovaná znásilnění žen nejen ve Švédsku (mohli jsme o nich číst zde na iDNES i jinde, třeba na facebooku..). Co nás čeká, co čeká naše děti? Co čeká jejich děti, tedy děti těch, o kterých se nás snaží přesvědčit určité skupiny, že jsou v nebezpečí a že s nimi máme soucítit, jinak jsme skrz naskrz všichni špatní? Nemají pro ně hodnotu ani jejich vlastní děti, chápete? Co, nebo čím je ten, kdo dokáže zabít či vážně zranit vlastní dítě? Zmrzačit vlastní dítě kvůli tomu, aby mohl dál reprodukovat jakýsi svůj pozemský život ve větším pohodlí? „Člověk“, co mu je jedno, co se s jeho dítětem stane? Ďáble, vystup a směj se, daří se ti, s pokorou to přiznávám. Jde ještě vůbec o „lidi“?
Co je horší, nás masírují i naše média - propaganda se snaží nás naklonit situaci. Příkladem je i malý Ajlan, nad jehož smrtí máme všichni slzet. Nebylo v plánu, abychom se dozvěděli, že ho vlastně zabil tento jeho otec. Ambice jeho otce. Cítíte ten puch? Hromadí se - protože jak se snaží vše skrýt a zmanipulovat pravdu, tak jen to aroma smradu nabírá na intenzitě.
Píšeme blogy, vyjadřujeme se. Články o uprchlících mají vysokou čtenost. Tedy nám toto téma není lhostejné. Ale zamysleli jste se nad tím, jaké jsou výsledky? Jestli nás někdo vůbec bere na vědomí?
Ne, jsme všem jedno. Těm, kteří byli zvoleni a mají hájit zájmy většiny národa - jsme naprosto jedno.. jsme vzduch, obtížný hmyz. Mám v puse hořkou příchuť života. Vy se radujete?
Včera jsem prošla náš byt a rozdělila ho na zóny - zde budeme „my“ - a „tam“ budou ti lidé, co nám je sem za chvíli nuceně nastěhují. Na nějakou dobu, pochopitelně, jak to bude dál? Že bydlíme v bytě 3+kk s dětmi? No a co? Vždyť se sem vejdou.. Tedy, my půjdeme postupně ven do stanu (v lepším případě na ubytovnu, pokud ještě pro nás, Čechy, nějaké zbydou) a „oni“ se sem (do našich bytů) vejdou, na nějakou přechodnou dobu - protože „oni“ takto podřadně, jako žijeme my, přece žít nemohou. Přece takto, jak žijeme my, nemůžeme chtít po uprchlících, aby žili (byť přechodně). Musíme je zabezpečit - oni přece pracovat nemohou a nebudou. Skrčme se a konejme v jejich prospěch - to se po nás chce. Nemáme mít názory, máme se jen smekat podle režie.
Došlo vám to už? Zatím tu nejsou, protože náš sociální systém je pod jejich životní úroveň, oni se usmívají tomu, jak žijeme my a míří za Angelou, která se sice v posledních dnech lekla, ale dosud slibovala pečené holuby do huby každého příchozího? Nechápu, jak ta paní mohla mít odvahu mluvit za všechny - tedy nejen za Němce, ale i za nás… Kdo, či co ji k tomu vedlo? Kdo, či co ji donutilo??
Drama se stupňuje, utečenci nyní prolomili v Maďarsku plot.. Stále nemáte strach? Vždyť to nejsou žádní chudáci, to jsou bojovníci.. Začala válka, chápete? V roce 1968 babička vzala kárku a šla do krámku ke svojanovským nakoupit mouku a krupky.. Co budeme teď dělat my??? Tenkrát to byla hrůza, dnes.. to je APOKALYPSA..
Nebo ne?
Tvrdá síla. Plně podporuji zásahy a rozhodnutí našich Maďarských sousedů. Brání nejen své, ale i naše zájmy, život náš i život našich dětí. Lidi, co by potřebovali naši pomoc a soucit - přeci vypadají, a hlavně se chovají - dočista jinak.. Někdo tu z nás dělá blbce. Pitomce. Voly... Ne, to nejsou tvrdé výrazy, to píši velice umírněně... Naši maďarští sousedé jsou hrdinové, vnímáte to? Držím jim palce. Maďaři mají koule.
