Popravy dětí a jejich legitimizace

V žádném jiném státě se děti nepopravovaly,dokonce ani ve středověku ne.Tuto výsadu si pořídili jen Britové.Předrevoluční Rusko bylo ve svém vývoji za VB více než 100 let, muselo skóre nějak vyrovnat,srovnávat je zcela legitimní..

Dějiny píší vítězové, to jistě ví každý. Zkusit se dívat na minulost vlastníma očima může být objevné, bombastické, ale také frustrující a zdrcující. Další text je jen pro silnější povahy, co se nebojí vidět skutečnost takovou, jaká doopravdy je (či jaká skutečně byla). Pod mým blogem „Od Stalina k Putinovi“ se rozpoutala tak vášnivá diskuse, že jsem do ní přestala zasahovat. Abych však odpověděla všem tázajícím se a diskutujícím, dovolím si pokus o vysvětlení a rozvedení tématu v tomto blogu. Pokud tedy budete mít pocit, že chybí začátek - je zde:

http://drobnakubalik.blog.idnes.cz/c/478300/od-stalina-k-putinovi.html

A na stejném místě jsou v diskusi i dotazy a úvahy, na které se budu snažit odpovědět. Také bych byla ráda, kdyby mé úvahy nebyly vnímány jako obhajoba či vyzdvihování jakékoliv konkrétní osoby (takto míněny v žádném případě nejsou!), nýbrž jako pokus o objektivní pohled na situaci, na který však nemusíme být zvyklí. Posunutá paralela carského Ruska (nikoliv dnešního) a Velké Británie minulého století se mi jeví nejen jako velice vhodná, ale i jako názorně vypovídající o celé situaci.

Než bude cokoliv řečeno, je třeba si uvědomit, že dnešní Rusko a Rusové je něco úplně jiného, než carské Rusko minulosti, nebo i agresivní bolševici, protože celý ten národ se za sto let posunul někam jinam. Podle mého se o to hodně zasloužil právě Stalin či bolševici, i když je docela možné, že pod jinou vládou by nastal sled následných událostí  mnohem rychleji a bez obětí, kdo ví?

Mám ale pocit, že tak primitivní a zaostalý národ, kterým bylo tehdejší carské Rusko, musel být pozdvihnut drastičtějšími metodami (které dnes všichni odsuzujeme a nahánějí nám husí kůži). Právě Stalin si ale jako jeden z mála uvědomoval, že to musí být hlavně rychle, protože na beton počítal s válkou (to vyvozuji z mnoha jeho projevů).  Jsou to samozřejmě jen mé spekulace. Mohlo to být i jinak. V každém případě si to nevykládejte tak, že „Stalin byl vlastně bezva“, a že jej nějak hájím. Nikoliv. Podstata je v tom, že od dob toho děsivého Stalina jsou Rusové již jinde. A to je moment, který si málokdo připustí.

Pokud někoho rozhořčila fakta a čepýří se, že nejde srovnávat VB v 19. století a Rusko o sto let později, tedy vězte, že lze a že to je naopak na místě. Tak především v žádném jiném státě se děti nepopravovaly, dokonce ani ve středověku ne, tuto výsadu si pořídili jen Britové. Ti stejní Britové, co tak rádi čtou levity ostatním a mají se za příkladné demokraty. Předrevoluční Rusko bylo ve svém vývoji za Británií více než 100 let a muselo tedy tento její náskok nějak vyrovnat, takže srovnávání je zcela legitimní. Zde se jasně ukazuje, že ani bolševici neměli na rukou tolik zločinů, jako britští gentlemani.

Diskutující nepochopili podstatu - mají pravdu v tom, že v Rusku bylo tehdy nevolnictví, což nepopírám. Naopak, píši, že Rusko bylo oproti Evropě velmi pozadu (což díky tomu děsivému Stalinovi notně stáhlo).

Diskutující nemají pravdu ani v tom, že nevolnictví snad znamená totéž, jako zabíjení lidí bez jakékoliv evidence. Takové nehoráznosti a barbarství bylo tehdy možné jen na americkém Západě, jak ukazují holywoodské filmy - oni se tím dokonce dodnes chlubí. V Rusku fungovaly normální soudy a popravy se samozřejmě pečlivě evidovaly. Díky tomu dnes bezpečně víme, že jich bylo výrazně méně, než v mnohem méně početnější Anglii (tam byl usvědčený vrah, na rozdíl od všech civilizovaných a kulturních zemí, automaticky oběšen, a to i v případě nešťastné náhody - tato bohulibá praxe byla zrušena až po 2. světové válce).

Pravda, car své odpůrce a zločince nepopravoval, nýbrž posílal na Sibiř, což také nebylo nic moc, ale aspoň za posledního cara se tak dělo kultivovanou formou - takovému Leninovi např. koupili jízdenku na osobní vlak, do kterého jej posadili a poslali jej kamsi - na konečné si jej zase nějaký četník vyzvedl a pomohl mu najít nějaké slušné ubytování. A jelikož se jeho Naděnce po něm velice stýskalo, dovolili jí odjet za ním, ač věděli, že je to též revolucionářka, aby si jej mohla vzít (v kostele, jak jinak) a mohla s ním žít. A když jim jejich fešácké vyhnanství za tři roky vypršelo, nechali je oba odjet do emigrace - tak o takovém bezbřehém liberalismu se vězňům v UK ani nezdálo, ti byli rádi, že cestu do Austrálie vůbec přežili.

Co se týče ruské kolonizace, nikde a nikdy nebyl multikulturní přístup k jednotlivým národnostem tak rozvinutý, jako právě v Rusku (a dokonce i za bolševiků). Bylo to, pravda, dáno i tím, že mnohá území byla osídlena jen určitými kmeny (jako např. Sibiř). V případě Střední Asie pak národy, které vždy někdo okupoval, takže tam neměli nikdy vlastní státnost. V podstatě se tyto národy nebouřily, takže v dějinách nemáme záznamy, že by ruská vojska pořádala trestní výpravy proti nějakým rebelům, případně, že by drancovala cizí země, jako to dělaly všem známé koloniální mocnosti. Ani stopa po nějakých drakonických barbarských výstřelcích (někdy i genocidního charakteru) vůči domorodcům, jaké máme dokladované z Afriky. Nikdy se nestalo, že by případné kverulanty přivázali k dělovým hlavním a pak je veřejně, aby z toho kolonizované obyvatelstvo - v tomto případě Indové, také něco mělo - odstřelili (což zachytili na dokumentárních fotografiích). To ještě tenkrát byla ta stará děla, co měla kola s loukotěmi, jako měl třeba Napoleon, pamatujete na ty filmy?

Stejně tak není známo, že by kulomety zkosily naráz deset tisíc obránců své země, kteří byli ozbrojeni jenom oštěpy, jak to třeba předvedl britský národní hrdina lord Kitchener v Sudánu v r. 1898. To byl ten pán, co o něco později vymyslel v Jihoafrické republice při burských válkách první koncentrační tábory.

Diskutující  by se určitě měli seznámit trochu více s historií, když už mají zájem vstupovat do diskuse a podílet se na ní, abychom ji mohli budovat poněkud konstruktivněji, kulturněji a především objektivněji. Zejména když pak následně čtu  tak neslýchanou naivnost, jako že USA od války Severu proti Jihu neuplatňovaly imperiální politiku. Nechce se mi věřit, že se do diskuse zapojil člověk, který ví, o čem je řeč. Vážení, nikdy jste neslyšeli o Monroově doktríně, válkách se Španělskem, zabrání Filipín?

Také úvahy diskutujících na téma, že Rusko neuznává Ukrajinu jako stát, jsou iluzorní -  to jste vzali, vážení diskutující, kde? On se snad Putin v tomto smyslu někde vyjádřil? Věřila bych, že jedině čerstvý odchovanec našeho školství, co si myslí, že s vysvědčením už pobral všechen rozum, může vyslovovat "moudra" typu "Putinovo Rusko je dědicem těchto tradic" (myšleny imperialistické). Ptám se tohoto absolventa,  čím se ty tradice u Putina projevují? On snad napadl Libyi, Irák či jiný stát? Nebo budeme vytahovat jižní Osetii, která byla kdysi bolševiky přifařena ke Gruzii, zatímco severní Osetie zůstala Rusku a toto budeme chtít srovnávat s napadnutím Iráku, ležícím mnoho tisíc km od USA?

Vrátíme se raději zpět do dnešní doby a na dějiny se budeme dívat jako na studnici, ze které je možno čerpat a poučit se. Nevěřím, že nebudeme opakovat chyby těch, kdo tu byli před námi, a to z jednoduchého důvodu - nebudeme opět tyto chyby chtít vidět. Nikdy se nepoučíme.