I blogeři zahulili na Václaváku?

Marihuana je asi legální, v sobotu se nad Václavákem vznášela oblaka opojného kouře a jedinci zde bloudící se zvláštním výrazem ve tváři inzerovali, že se chtějí objímat. A v těchto čmoudech jsem rozpoznávala i některé známé tváře

     Zaparkovali jsme v krásnou májovou sobotu před Rozhlasem a zamířili si to neinformováni podchodem na Václavák, který divně duněl. Máj a zpomínky na osvobození Prahy Rudou armádou  zde připomínaly kvěniny s trikolorou.

Dorazili jsme na Václavák ke koni a kolem nás se rozprostřela Apokalypsa po Česku. Nedůvěřivě jsem se nadechla, vydechla a chytla manžela za ruku - "to je marihuana, všude kolem jsou tu oblaka marihuany a ti lidé jsou evidentně v rauši, proč je ti policajti neseberou, to se u nás smí, tohle je legální? Vždyť je jich tu jak berušek a jen se dívají, jak jsou ti lidé kolem zhulení," nevěřila jsem svým očím.

Kolem mě se potáceli divně oblečení lidé, v rukou měli zapálené cigarety a v očích výraz mimozemšťana, co tu právě přistál. Někteří se schovávali za kartonové cedule, které sdělovaly neumělými nápisy, že se chtějí objímat všichni se všemi a jeden z nich s podivně nepřirozeným úsměvem mířil rovnou ke mně.

Manžel mě hned vzal za ruku a vedl pryč, protože jsem začala divoce vrtět hlavou a gestikulovat, že se s nikým objímat nebudu!  Vedl mě kolem starého shrbeného pána, který právě s pláčem usedal na lavičku. "Je mi ho moc líto, musí mu být hrozně, když vidí tuto "budoucnost" našeho národa", procedil můj muž mezi zuby.

"Pojď, půjdeme, nebo za chvíli budeme zhulení jako oni," otočil se na mě manžel, zatímco jsem si cvakala ještě několik apokalyptických fotek. Ten průvod, kterým projížděly vozy ověnčené sítí s marihuanou a děvčaty, předvádějící lascívní vyzývavé pohyby, doplňoval člověk, mávající tu zuřivě Ukrajinskou vlajkou.Jestli tím chtěl naznačit, že s tím vším kolem má Ukrajina co do činění, to nevím. Ale každopádně v kontextu s tou huličskou společností a chaosem kolem nás to byla zajímavá kombinace. Chudák případný přihlížející Ukrajinec!

Chvílemi se mi zdálo, že poznávám některé tváře, ale Praha je veliká - bylo by naivní se domýšlet, že tu jen tak potkám známého, ale možné je nakonec všechno, třeba si tam někdo byl pasívně (ale co když i aktivně - tam to bylo podle všeho povoleno) zahulit i z blogerů, vždyť i já dostala "přímý zásah".. Kdo by se pak divil následnému chování těch, které tam ta marjána v sobotu pozdržela..