Vzhůru do bačkor

Jedna z věcí, kterou nám cizinci předhazují, že jsou u nás divné, je naše domácí přezouvání. Někdy si lámu hlavu, jak asi vypadají chodníky a ulice za hranicí našeho státu. Patrně jsou na tom s úklidem veřejných prostor jinak než u nás. Já vím, psi za to nemohou, ale co ty kamínky, písek, prach a po dešti mokro a bláto?

A tak každá rodina disponuje mimo svých papučí a bačkor ještě několika páry přezůvek pro návštěvy. Dokonce jsem si všimla, že díru na našem trhu vyplnili pružní výrobci a nabízejí jednu velikou bačkoru plnou malých návštěvnických pantoflí a tak se můžeme v klidu vrhat ke svým hostům a místo chleba a soli jim podávat pantoflíky, aniž bychom je po nocích háčkovali. Ano, určitě krásná dáma nebudí takového efektu, když jí sesmýkáme krásné lodičky na vysokém podpatku a obujeme ji do bačkor, stejně tak, jako šéf v obleku a kostkovaných pantoflích nemá toliko vážnosti. 
Tento náš zvyk nezůstal za hranicí našich obydlí. Určitě vaše dítka alespoň jednou donesla domů poznámku „Nepřezouvá se“, no ano a určitě si vzpomenete i ze svého dětství na školníka, který stojí za bránou školy a přísným zrakem sleduje obutí žáků. Který hříšník nemá přezutí, neprojde. 
Ale vraťme se domů. Tedy domů k ženě za našimi hranicemi: žena přijde ze zaměstnání a pohybuje se na podpatcích při vaření, úklidu, kolotoči kolem dětí…a večer sundá lodičky u vany? Já tedy, abych se přiznala, chodím doma bosá. Nemůžu tedy kárat své ratolesti: zase nemáš papuče? Budeš nachlazená! Ale kdo ví, jak s postupující krizí a šetřením všechno dopadne. Nakonec vytáhnu kostkované papuče s přezkou.