Co se může stát na Valentýna

Stalo se to vloni touto dobou. Ten mladý muž patrně ani nevěděl, že se svátek zamilovaných slaví. Vlastně celý příběh má s Valentýnem spojitost opravdu pramalou. Řekněme nicotnou. 

Ten mládenec, kterému budu říkat František vlastně ani nebyl tak mladý, byl v mém věku, tedy dospělý, větrem ošlehaný a… podával si nějakou žádost, ke které potřeboval veškeré doklady: občanský průkaz, rodný list, oddací list….,ale neměl u sebe nic. Nijak neodporoval a rozjel se domů do vedlejší vesnice všechny tyto listiny dohledat. Trvalo mu to dlouho a hledal pečlivě. Přesto přijel bez oddacího listu se slovy: „ale ten oddací, ten jsem teda nenašel“. Bylo mi ho líto, nenutila jsem ho do dalšího pátrání s tím, že čísel dokladů se nějak doberu. „Kde jste se ženil?“ ptala jsem se proto Franty. Díval se na mě dlouho a nechápavě, než řekl: „ale já jsem se neženil“, chtěla jsem mu vysvětlit, že tím pádem nemůže vlastnit oddací list, on mě ale odzbrojil: „a co mám udělat proto, abych ten oddací list měl?“
No a teď přemýšlím o tom, jak se všichni a všechny děsíme právě svátku Valentýna. Muži proto, že přece nebudou slavit ty importované svátky a dávat tak najevo nějakou náklonnost a zamilovanost o které přece není pochyb a my ženy zase proto, že máme strach, že už na nás ten náš nemyslí jako dřív, když nám nedá nějaké nevkusné přáníčko. No a přitom vzpomínám na Františka. Ten by pro oddací list udělal všechno.