Znojmo (zatím jenom) obchází strašidlo komunismu

aneb jak žít s komunisty

Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouští radikálové i němečtí policajti.“ Tyto věty z Komunistického manifestu Karla Marxe se mi vybavují v souvislosti s průběhem voleb na Znojemsku a následným zvolením poslankyně za KSČM Marty Bayerové senátorkou.Událost, která by na západ od

našich hranic nevzbudila větší pozornost médií a ostatních politiků než běžná dopravní nehoda. Její zvolení vyvolalo u jejich odpůrců a odpůrců KSČM neuvěřitelnou vlnu emocí, které M. Bayerovou doslova démonizují. Současně se ukázala v plné nahotě skutečnost, že současná pravice je v praktické politice ke KSČM a jejímu programu naprosto bezradná a ve svých argumentech impotentní. Občany argumenty a praktická politika pravice oslovuje velice málo. Začátky můžeme vystopovat již v počátcích pádu předlistopadového režimu. Tehdejší tzv.„opozice“ neměla žádný konkrétní ucelený program. Z kavárny Slávia volala po dialogu s mocí. V kavárnách se na převzetí moci ani dost dobře nemohla připravit a moc ji spadla doslova do klína a na hlavu. Celou polistopadovou politickou bídu odstartoval v podstatě Václav Havel, kterého pasovali na ikonu odpůrců komunistického režimu. A tento „zásadový“ odpůrce komunismu se nechal zvolit jednomyslně presidentem poslanci režimu, který byl později zákonem prohlášen za protiprávní. Až historie zbavená ideologických prizmat zařadí toto jeho neuvěřitelné morální selhání do správného světla. Co za svoje bleskové zvolení presidentem tento průměrný dramatik komunistům slíbil, nám zřejmě nikdy nesdělí. Příští rok budeme „slavit“ 20 let pádu komunismu. Výsledkem vypořádání se s minulostí je již zmíněný zákon o protiprávnosti předlistopadového režimu, okleštěný lustrační zákon a v posledním roce zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů. Stačilo zveřejnit několik jmen pravicových poslanců a senátorů, kteří spolupracovali s StB a informaci o udavačství další ikony- Milana Kundery v 50. letech a jsme svědky paniky a zděšení, co ještě může vyjít na světlo boží. A tak jenom na tom Rudém Znojemsku a nejbližším okolí máme dva senátory, kteří se zapletli s StB (Vítězslav Jonáš (ODS), Milan Špaček (KDU-ČSL). K tomu ještě poslanec Walter Bartoš (ODS). Příležitost udělat radikální vyrovnání se s minulostí naše novodobé politické „elity“ po listopadu 1989 trestuhodně promarnily. Nyní jsou v pozici papírových lvů, kteří platonicky bijí o mříže, a diví se, že voliči na to neslyší. Komunistické strany jsou normální součástí politického spektra na západ od našich hranic. Zvláště ve Francii a v Itálii mají široké voličské základny a tím i silné zastoupení v parlamentech, množství starostů, často jsou zastoupeni ministry i ve vládách. Nedoprovází to žádná hysterie a volání na poplach. Voliči se musí přesvědčovat praktickými činy. Když si uděláme seriozní analýzu výsledku voleb, nemůžeme přehlédnout základní fakt, že M. Bayerovou nevolili jenom její spolustraníci a sympatizanti, ale lidé napříč celým politickým spektrem. Naprosto zřetelně je to vidět na množství hlasů, které dostala ve druhém kole voleb i při menší účasti voličů. Počet hlasů, které získala, několikanásobně převyšuje voličský elektorát, který KSČM na Znojemsku má. Kde se stala chyba? Jednoznačně ve volební kampani jejich protivníků, která šla mimo voliče. Stačí jenom porovnat výsledky minulých komunálních, krajských i senátních voleb. Na straně neúspěšných kandidátů je slyšet i argumenty, které používala KSČ před listopadem 89. Mluvilo se o temných silách, spiknutí a nepochopení lidí, jak to s nimi vedoucí strana Národní fronty myslí dobře. Příští rok budeme bilancovat 20 let vlády bez komunistů. Při srovnání těchto 20 let s roky 1918 až 1938 nám vychází žalostná bilance. To všechno silně nahrává i KSČM. Tak jako přežily i církve všechny spáchané zločiny a nepravosti, přežijí-samozřejmě v jiné podobě i komunisté. Cestu zpět k moci jim otvírají svojí špatnou politikou vítězové z listopadu 1989. V letošních krajských volbách získala KSČM skoro 450 tisíc hlasů a byla jako třetí nejsilnější strana v deseti krajích. Je potřeba vrátit se do reality, podívat se pravdě do očí a hledat chyby u sebe. Anebo vyměnit voliče?! Kdo to nechápe, nemůže si dělat ambice na dobrého politika. Přečíst si Komunistický manifest doporučuji jak komunistům, tak jejich odpůrcům a seznámit se s dějinami doby, ve které vznikl. „Svobodný vývoj každého jednotlivce je podmínkou svobodného vývoje všech.“ I to je tam napsané...

Zbyšek Dřevojan