Jsem si plně vědom významu, obsahu i možného dopadu těchto svých veřejně vyřčených tvrzení. Mohu je ale dokázat. Kdybych je nemohl dokázat, nevyřkl bych je.
Jak předesílám v samotném úvodu ke svému článku, mohu svá tvrzení dokázat jak na konkrétních nálezech nebo usnesení Ústavního soudu, své vlastní kauzy, kterou ÚS projednal, tak i na veřejně vyjádřených názorech a stanovisek jak předsedy ÚS JUDr. Pavla Rychetského, tak i na veřejných vyjádřeních některých jeho kolegů.
Dne 17.12.2012 jsem zaslal k Ústavnímu soudu stížnost na novelu Ústavního zákona č. 71/2012 Sb. Tak i na rozpory zákona č. 275/2012 Sb. – prováděcí zákon o volbě prezidenta, který je v rozporu s Ústavou i v rozporu se zákonem č. 247/1995 Sb. , zákona o volbě do Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu
České republiky. Ústavní soud potvrdil svým sdělením, které mi bylo doručeno dne 20,12.2012, že moji stížnost obdržel a současně mi sdělil, že o mé stížnosti bude rozhodovat senát ÚS se soudcem zpravodajem JUDr. Stanislavem Balíkem, a členové senátu JUDr. Dagmar Lastovecká a JUDr. Jiří Nykodým. Již v tomto rozhodnutí spatřuji právní pochybení protože moje stížnost se týkala i rozporů v novele Ústavního zákona takže moje stížnost měla být přidělena k řešení plénu Ústavního soudu. Na místo toho ÚS vyčkával až na podání avizované stížnosti ze strany nezaregistrovaného kandidáta na prezidenta a senátora Tomia Okamury. ÚS mohl začít jednat hned, protože nebyl vázán podmínkou, že plénum může projednávat pouze stížnost nezaregistrovaného kandidáta na prezidenta. V potaz měl ÚS brát i skutečnost, že já jako občan – stěžovatel nemám na výsledku osobní zájem protože jsem se o kandidaturu na prezidenta neucházel. ÚS tím deklaroval nejenom své pohrdání iniciativou nestranného občana, ale lehkovážně promrhal cca 10 pracovních dnů kdy se mohl stížností zabývat. Vždyť moje stížnost je v podstatě stejná se stížností Tomia Okamury, vyjma stížnosti na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kauze stížnosti Tomia Okamury k usnesení NSS.
Proti složení senátu ÚS, který má projednat moji stížnost jsem byl nucen podat námitku podjatosti, protože senát ve stejném personálním složení projednával moji stížnost z února 2011 č.j. II.ÚS 138/11 a dne 24.3.2011 ji zamítl. Ve svém usnesení dokonce použil lživá tvrzení a byl v rozporu s jiným usnesením a to III. ÚS 468/98. O věci jsem informoval předsedu Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského s návrhem na zahájení kárného řízení s těmito soudci. Byl jsem odmítnut a odkázán na Soud pro lidská práva ve Štrasburku. Tam je moje stížnost od 28.4.2011. Svým usnesením, které je v rozporu se zákonem i nálezy ÚS posvětil nezákonné jednání policie a státního zastupitelství, dodal jim zdání legality a porušil i Ústavu ČR, která ve svém čl. 4 říká, „Že práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Pan Rychetský se mýlí, když říká, že Ústavní soud má hlídat parlament. ÚS má hlídat dodržování zákonů a chránit občany před zvůlí stání moci. Že je ÚS zpolitizovaný prokázal na kauze Miloše Melčáka kdy si uzurpoval právo zrušit Ústavní zákon což mu podle zákona o ÚS č. 182/1993 Sb. nepřísluší. Tehdy proti tomu mohl něco podniknout Jiří Paroubek. Politickou odvahu k tomu nenašel.
P.S.
Právě jsem se dozvěděl z internetu a médií, že Ústavní soud stížnosti Tomia Okamury nevyhověl a zamítl ohledně uskutečnění termínu voleb. Doufám, že Tomio Okamura věc nevzdá a půjde dál k soudu do Štrasburku. Je to jedna z mála možností jak ukázat národu, že Ústavní soud je věrným odrazem naší reality. Všechny podklady k mé kauze najdete v příštích dnech na mých webových stránkách www.drevojan.estranky.cz
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
