pochopitelně

Banky už si dávno zajišťují úvěry zástavami a podobnými způsoby..Čím nejistější půjčka, čím rizikovější klient, tím se banka víc sichruje, tím větší požaduje záruky a zejména, tím větší úrok požaduje. Protože, mít jistotu nebude mít nikdy, a vždycky je lepší, počítat že třeba z 10 rizikových klientů 2 nezaplatí, ale vysoký úrok těch  8 to pokryje, než ztrácet kšefty.A z toho pohledu, jsou státy ti nejjistější dlužníci. Nemůžou utéct ani zmizet, nemůžou zkrachovat (státní bankrot je něco trochu jiného).mají zajištěné příjmy,které si mohou kdykoli zvyšovat (navýšením daní), atd...Čili, státy jsou naopak žádanými bankovními klienty,a úroky pro ně poměrně nízké.

Jasně.

Když dluží stát, má banka své jisté.

Dokud ovšem nedojde k revoluci a znárodnění bank, nebo k jiné formě odmítnutí platit nadále bankám úroky ze státních dluhů, jako na Islandu.

Pan Vašíček (vedle mezi VIPblogery) o tom docela dobře psal.

No já to vidím dost odlišně.

Banky CHTĚJÍ půjčovat. Banky nechtějí, aby e jim půjčené peníze vrátily. Banky chtějí úrok. Čím déle jsou peníze půjčené, tím víc banka vydělá na úroku.

Banky chtějí půjčovat hlavně státu, protože tím získávají skrze úrok za stání dluhopis podíl na výnosu daní ze státního území.

Proto finanční kapitál podporuje zadlužování státu a schodkové rozpočty, proto také podporuje politiky, kteří jsou ochotni stát zadlužit. A samozřejmě politiky, kteří zákonodárstvím napomohou tomu, aby co nejvíce lidí bylo u bank zadluženo. Politik, který vyrábí bankám klientelu, je nejvíce podporovaný politik.

Naše vlády se už řadu let mohou přímo přetrnout ve snaza zajistit bankám klientelu z řad občanů. A pro ty banky ten stát také s nadšením zadlužují. I když nebylo třeba si půjčovat, půjčovali si - a přebytek pak rozházeli a rozkradli.