Přímá volba prezidenta ve stínu paragrafů

Po mnoho let trvajících diskuzích o způsobu volby prezidenta a poslední volbě prezidenta poslanci a senátory, přišla požadovaná změna. 

Tehdy mohli občané sledovat v přímém přenosu to nechutné kupčení a divadlo, které zvolení prezidenta předcházelo. To možná byl rozhodující impuls k žádané změně na přímou volbu občany. Z průběhu a

obsahu diskuze o změně volby se dalo čekat, že nás opět čeká, decentně řečeno, satirické divadlo i s tím podezřením na kupčení a navíc ve stínu paragrafů podivného provádějícího zákona o konkrétním způsobu provedení volby. Tento zákon č. 275 / 2012 Sb., který má určit konkrétní pravidla přímé volby prezidenta dle novely Ústavy – Ústavního zákona č. 71 / 2012 Sb. nikoho nevzrušoval až do okamžiku, než byly podány na Ministerstvo vnitra k registraci první návrhy kandidátů s petičními archy. Na nich mělo být nejméně 50 tisíc podpisů. A nastala mela. Ministerstvo některé kandidáty odmítlo zaregistrovat s odvoláním na chyby v peticích a nedostatek podpisů. Někde chyběly podpisy zcela zjevně a záměrně, někde klesl jejich počet pod požadovaných 50 tisíc, protože je ministerstvo zredukovalo odpočtem podpisů, na základě § 25, zák. 275/2012 Sb.

Takto zní onen paragraf, který vyvolal pozdvižení v zemích Koruny u kandidátů i občanů.

§ 25 – výřez – odstavce, které interpretovalo MV ČR.

(4) Ministerstvo vnitra zjistí celkový počet občanů oprávněných volit prezidenta republiky podepsaných na petici. V případě, že na podpisovém archu petice chybí některý z požadovaných údajů nebo je uveden neúplně, do celkového počtu se nezapočítá.

(5) Ministerstvo vnitra ověří správnost údajů na peticích namátkově na náhodně vybraném vzorku údajů u 8500 občanů podepsaných na každé petici. Zjistí-li nesprávné údaje u méně než 3 % podepsaných občanů, nezapočítá Ministerstvo vnitra tyto občany do celkového počtu občanů podepsaných na petici.

(6) Zjistí-li Ministerstvo vnitra postupem podle odstavce 5 nesprávné údaje u 3 % nebo více než 3 % podepsaných občanů, provede kontrolu u dalšího vzorku stejného rozsahu (dále jen „druhý kontrolní vzorek“). Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá Ministerstvo vnitra občany z obou kontrolních vzorků do celkového počtu občanů podepsaných na petici. Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u 3 % nebo více než 3 % občanů podepsaných na petici, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích.

Kolem interpretace ministerstvem se strhla nevídaná diskuze a to jak mezi laiky, tak i mezi matematiky a dalšími vysokoškolsky vzdělanými lidmi. Mně osobně mezi diskutujícími nejvíc chyběl Mgr. Karel Janeček, Ph.D. MBA- (geniální) matematik. Jeho výkladu bych věřil ze všech nejvíc. Navíc zakladatel Nadačního fondu proti korupci. I v tomto směru, kdyby se hledalo, by se našlo. Řešení má najít Nejvyšší správní soud a jeho výklad tohoto sporného zákona. Soudci nejsou vzdělaní ve vysokoškolské matematice a statistice. Dá se předpokládat, že si přiberou soudní znalce z těchto oborů. Dle mého, čistě osobního názoru je největší zádrhel v tom, že sám tento zákon je v rozporu se zákonem Ústavním o volbě prezidenta. Fatálním způsobem porušuje lidská práva občanů, jak dle mnoha ustanovení Ústavy, tak i Listiny práv a svobod. Popírá základní hodnotu - rovnost občanů a neskutečným způsobem omezuje kandidaturu a možnost výběru ze širšího množství kandidátů. Osobně bych ze zaregistrovaných kandidátů nedal hlas ani jednomu. Nejsem sám. Jsem členem velké množiny stejně smýšlejících občanů. Kde je naše právo si vybrat a zvolit svého kandidáta. Ústava hovoří o základní podmínce, to je, že základním kritériem je způsobilost kandidovat do senátu. Stačí si porovnat zákon o volbě prezidenta se způsobem volby senátora. Vůbec se neobávám inflace kandidátů. Podmínkou by mělo být povinnost kandidáta nebo navrhovatele podílet se přiměřeným způsobem na nákladech spojených s volbou. Např. na vytištění kandidátních listin. Rozdíl v ceně kandidátní listiny se dvaceti jmény nebo se stovkou jmen je minimální. Nebylo by rychlejší a praktičtější kdyby Nejvyšší správní soud předal celou věc hned soudu Ústavnímu? Stejně celá kauza s největší pravděpodobností u Ústavního soudu skončí, i když ani ten nedává záruky nejlepšího řešení svým rozhodnutím. Ale jeho rozhodnutí v senátě je poslední a to by mělo platit.

K výkonu funkce poslance a senátora bych měl malou připomínku. Osobně bych se přimlouval za malou podmínku k volbě poslance a senátora. Prokázat před registrací k volbám alespoň minimální znalost Ústavy ČR. Osvědčení ať mají právo vydávat pouze Karlova Universita Masarykova Universita a Universita Palackého. Tím se vyhneme Pospíšilovštině a absolventům typu Benda nebo Řápková.  Neznalost zákona občana neomlouvá, neznalost Ústavy u zákonodárců nevadí?!  

Zbyšek Dřevojan, Znojmo.