To bychom snad ani nesměli být v zemích Koruny České, aby se volby prezidenta nezvrhly v tragikomickou frašku namixovanou potomky Kafky a Haška.
Má být v pořadí šestá volba prezidenta po obnově naší státnosti - České republiky. Tradice frašky byla založena již při první volbě prezidenta, tehdy ještě ČSFR Václava Havla. Tím nemám na mysli jeho světově proslulé krátké kalhoty, ale skutečnost, že byl zvolen díky soudruhu JUDr. Marianu Čalfovi ještě v prosinci 1989. A to jednomyslně Federálním shromážděním, s drtivou většinou komunistických poslanců. O moc slavnější to nebylo ani při jeho druhé volbě v lednu r. 1993, kterou doprovázela hrozba nastražené bomby v parlamentu. Voleb se zúčastnili 3 kandidáti. A jeho třetí zvolení 20. ledna 1998 snad nebylo ani v souladu s Ústavou, protože prezident mohl být zvolen dle Ústavy pouze dvakrát za sebou. Navíc volbu Václava Havla doprovázelo uvěznění poslance Miroslava Sládka v Pankrácké věznici. Voleb se zúčastnili 3 kandidáti.
Po Havlovi přišla éra Václava Klause. Jeho první zvolení se skládalo ze tří pokusů vždy s několika koly volby. Nakonec byl zvolen 28. února 2003. V těchto volbách kandidoval i Miloš Zeman. Po volebním fiasku utekl zadním vchodem, i když vždy horoval pro vchod hlavní. Obdobně to proběhlo i při Klausově druhém zvolení, které začalo první volbou 8-9. února 2008 a zvolen byl 15. února 2008. Prvního pokusu se zúčastnili 2 kandidáti, druhého 3 kandidáti. Nyní nás čekají přímé volby, které mají rovněž nakročeno na tragikomickou frašku. Momentálně je 9 kandidátů zaregistrovaných ministerstvem vnitra. Handrkování o uznání kandidatury s ministerstvem vnitra přerostlo dokonce v soudní spor, který řešil Nejvyšší správní soud. Uspěla Jana Bobošíková, která má zkušenosti již z minulých prezidentských voleb jako kandidát, stejně jako Miloš Zeman. Oba dva byli při volbě prezidenta neúspěšní. Protože rozhodnutí NSS doprovází značný nesouhlas a to jak neúspěšných kandidátů tak i odborné a občanské veřejnosti a mluví se o možnosti, aby nejasnosti kolem zákonnosti a ústavnosti volby řešil Ústavní soud.
Protože i kolem role Ústavního soudu již probíhají různé spekulace, rozhodl jsem se jako bytostně nespokojený občan podat bez odkladu Stížnost k Ústavnímu soudu. Aby ten přehřátý volební guláš mohli občané konzumovat. Svoji stížnost předkládám k posouzení veřejnosti.
Kdo se i třeba jenom rámcově ztotožňuje s obsahem stížnosti může, se připojit jako vedlejší účastník a získat tím možnost doplnit tuto Ústavní stížnost. Protože ani Ústavní soud vždy nectí naše zákony a Ústavu a rozhoduje ne podle práva ale politicky, rád uvítám právní pomoc advokáta, který se ztotožňuje s názorem, že by konečné rozhodnutí měl dát Ústavní soud. Není to z mé strany žádný populistický krok. Své výhrady k prezidentským volbám publikuji od začátku tohoto roku a bylo to asi 6 článků. Děkuji všem předem za vyjádření podpory.
P.S. Stížnost byla dnes podána i na e – podatelnu Ústavního soudu.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
