Při své úterní návštěvě Brna a Ústavního soudu navrhl prezident Miloš Zeman čtyři kandidátyna ústavní soudce. Navržení kandidáti jsou uznávanými odborníky práva z různých oblastí.
Protože jsou méně mediálně známí široké veřejnosti bude chvíli trvat než nastane jejich
mediální „grilování“. I tak však v prvních komentářích se objevují různá hodnocení, která by
stála za podrobnější rozbor.
Dva z kandidátů byli před listopadem členy KSČ, Jaroslav Fenyk dokonce vojenským prokurátorem. Podle ustanovení lustračního zákona toto bývalé členstvív KSČ není pro výkon funkce ústavního soudce zákonná překážka. Svoji roli to může hrát pouze v rovině morální. Ale žádná pevná morální pravidla pro bývalé členy KSČ a jejich další působení po listopadu 1989 v politice a veřejném životě se nevytvořila. Viděli jsme to ukázkově u kandidáta na prezidenta Jana Fischera. Když byl skoro 2 roky předsedou „úřednické“ vlády, tak si na jeho členství v bývalé KSČ téměř nikdo nevzpomněl. Jeho členství v KSČ začalo být problémem až v době jeho kandidatury na prezidenta. Rozporuplné byly i reakce senátorů na kandidáty soudců ÚS navržené prezidentem Václavem Klausem. Bývalá komunistická soudkyně Formánková pravicovým senátem prošla i když měla na svědomí politický proces, Zdeněk Koudelka co by bývalý sociální demokrat u socialistů neprošel.
Jak se v tom má potom běžný občan zorientovat. Žádný pevný politickýbod, který by pohnul s politickým marasmem. Většinově se objevuje názor, že navržení
kandidáti v oranžovém senátě, (no)pasaran- projdou. Za největší chybu, které se novězvolený prezident M. Zeman dopouští pokládám, že se radí se současným předsedou Ústavního soudu JUDr. Pavlem Rychetským. Domnívám se, že se pořád ještě nezapomnělo na jeho působení v exekutivě. A to nejenom ve vládě Miloše Zemana jako ministra spravedlnosti a vicepremiéra, ale i ve vládách předchozích a následujících a to opakovaně, včetně politického turismu od předlistopadové KSČ a polistopadové OH přes SD po ČSSD. A to byl hned po listopadu 1989 jmenován do funkce Generálního prokurátora. V těchtopozicích k očištění prokuratury a justice od těch nejhorších bolševických fosílií neudělal nic.Jinak by nemohli ve struktuře Státního zastupitelství celou „porevoluční“ dobu působit např.soudruzi Salichov nebo Coufal. To jsou nejvíc do očí bijící jména. Je ironií, že ústavnímsoudcem a předsedou Ústavního soudu ho jmenoval prezident Václav Klaus v r. 2003.V letošním roce bude JUDr. Rychetskému 70 let a to mají soudci končit právě s ohledem navěk. Nebo snad začne platit papežský zvyk? Přesto si P. Rychetský o další působení uÚstavního soudu řekl a prezident Zeman mu, jak avizoval, vyhoví.
Působení v politických stranách a v exekutivě by mělo být jmenování do pozice ústavního soudce spíše překážkou než předností. V drtivé většině potom vidíme, že i přes verbální deklarace se od této minulosti odstřihnout nedokáží. Viděli jsme to i soudce JUDr. Miloslava Výborného, který podržel svého bývalého spolustraníka ( KDU-ČSL), senátora MUDr. Milana Špačka, když vyšlo najevo, že byl Důvěrníkem StB. Za dobu působení JUDr. Pavla Rychetského jako předsedy Ústavního soudu se v této instituci do skříní nastřádalo nejvíc kostlivců, včetně podpisu ÚS i na justičních omylech a nevídaného zpolitizování Ústavního soudu. Způsob jak napravit omyly a přehmaty ÚS JUDr. Pavel Rychetský ani náznakem nehledal. Už se sice píší oslavné knihy na JUDr. Pavla Rychetského, ale zápis do historie polistopadové justice bude méně oslavný. Svým nekritickým přístupem k osobě Pavla Rychetského začíná Miloš Zeman psát druhý díl „Jak jsem se zmýlil v politice, s podtitulkem v JUDr. Pavlu Rychetském.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo
