Prezident Miloš Zeman, první v historii České republiky zvolený přímou volbou, avizoval jak v kampani tak při inauguraci inovace v činnosti prezidenstkého úřadu.
Měli bychom to zaznamenat na dialektické spirále jeho úřadování jako prezidenta příštích 5 let, která stráví na Pražském hradě. První vlaštovky se již objevily. Začal komunikovat s parlamentem i vládou. Avizované inovace v činnosti prezidenta vítám. Konec konců s nimi začínal i prezident V. Havel i V. Klaus. I když žádný z finalistů nebyl mým favoritem, nemám problém s respektováním výsledku a odvádět povinný desátek respektu a úcty k prezidentovi M. Zemanovi, jako prvnímu mezi rovnými, který nás, Českou republiku, bude reprezentovat především v zahraničí.
Jedna věc je reprezentace a druhá je věcný obsah úřadu. Přímou volbou je dle mého názoru mandát výkonu prezidenta posílen, byť s tím někteří mají velký problém. Již za dob prezidentování Václava Klause jsem zastával názor, že by prezident jako nejvyšší orgán státní moci výkonné, měl mít zákonodárnou iniciativu. Toto právo je řádově obsahově úplně o něčem jiném, než je právo chodit do parlamentu nebo na zasedání vlády a tam si s poslanci, ministry, předsedy obou komor parlamentu a předsedou vlády povykládat a sdělovat jim své názory, eventuelně za ně i lobovat. Dialektika počínaje Sokratesem, Platónem, Tomášem Akvinským, Kantem přes Hegela, Marxe i Nietzscheho je především střetáváním názorů a tím i hnacím motorem myšlenkového vývoje i způsobu vládnutí. Zákonná iniciativa má určitě naprosto jiný obsah než nezávazné povídání i když ne u piva ale třeba na vládě. S nástupem M. Zemana do funkce prezidenta se otevřela i diskuze o ústavních pravomocí prezidenta. Přispěl do ni i sám M. Zeman svým expresivním výkladem některých ustanovení Ústavy. Hejno TOP a Modrých husí se okamžitě hlasitě rozkýhalo. To ovšem rozpory ve výkladu neodstraní. Na jedné straně prezident pověřuje sestavením vlády a potom ji na návrh pověřence jmenuje. Vláda do jeho rukou včele s premiérem skládá slib, ale jak ho plní již prezident možnost ověření nemá. Tedy zákonných, ústavních. Jmenuje i soudce, kteří do jeho rukou také skládají slib, ale jak tento slib dodržují také nemá možnost si ověřit. „SLIBUJI NA SVOU ČEST A SVĚDOMÍ…“.
Apropó, zná někdo jednotku Čestnosti??
Může si vyžádat např. zprávu od resortního ministra. Vláda zase skládá účty parlamentu. Doba vývoje pokročila. Je třeba hledat nová, racionálnější a lepší řešení v zájmu lidu z jehož vůle se veškerá moc odvíjí. Nový prezident hlasitě deklaroval boj proti kmotrům a korupci. To obecně deklarují všichni politici. Víc zdiskreditovanou frázi snad ani v politickém slovníku naší země nenajdete. Řešení je v příčinách, v počátku. Věrným obrazem je stav naší justice. Začalo to V. Havlem, který jmenoval do doživotních funkcí soudce, kteří byli z drtivé většiny poplatni totalitnímu režimu. JUDr. Jiří Novák (ODS) coby ministr spravedlnosti renominoval bez hlubšího zkoumání morální integrity většinu komunistických prokurátorů státními zástupci. Soudci jsou snad ještě v lepší pozici než poslanci a státní zástupci jen o něco méně. Proveďme radikální očistu policie, soudů a státních zástupců, aby se již nemohli dostávat do funkcí různí Salichovové, Coufalové nebo Kubicové. K nekřesťanským platům, které mají za to, že pravda a láska zvítězí, jim přidejme trestní odpovědnost a máme korupci, tunely a jiné zlořády z 99% procent vymýceny. Zázraky od JUDr. Pavla Zemana nebo JUDr. Lenky Bradáčové nepřijdou. Už jenom proto, že za jejich příchodem stojí „kmotři“ s maskou toho hodného chlapce Pospíšila. Na současném zoufalém stavu mají svůj díl viny všichni polistopadoví ministři spravedlnosti. Na víc než několik kárných žalob se nezmohli.
Slib prezidenta neudělovat amnestie je chvályhodný. Zbavovat se možnosti idividuální milosti již tak šťastné není. Vždyť u nás je poměrně častou záležitostí, že oběti plodí i justice včetně Ústavního soudu. Viz. kauzu Justičního omylu ve Znojmě. A protože soudci jsou nepostižitelní, napravit nepostižitelný zločin potom může učinit jenom prezident cestou milosti. Pokud je např. J. Kájínek obětí české justice tak šanci na docílení spravedlnosti mu může dát jenom prezident Zeman a to právě cestou individuální podmíněné milosti. Sázka prezidenta Zemana na JUDr. P. Rychetského je začátek druhého dílu „Jak jsem se zmýlil v politice a v Pavlu Rychetském“. Vždyť za P. Rychetského se nastřádalo nejvíc kostlivců ve skříních Ústavního soudu. Včetně toho nejhoršího a sice zrušení Ústavního zákona o předčasných volbách. Zde je ale spolupodepsána i politická zbabělost Jiřího Paroubka.
Pomož si a bude ti pomoženo. Ulice a náměstí jsou prázdná a čekají na skutečné revolucionáře.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo
