Stalo se opravdu to, co jsme si nechtěli naplno připustit. Roman Smetana se ukázal jako chlap, který umí držet slovo a jít za pravdou bez ohledu na důsledky, které to bude mít pro něj osobně.
Jak prohlásil, tak učinil. Do vězení kam ho poslala patologicky (ne)podjatá soudkyně nenastoupil. Jakou medvědí (příliš slabé přirovnání) tím soudkyně Langrová udělala justici a přeneseně i ODS není třeba blíže rozvádět. Jednu věc ale nemohu pominout. Máme zde dva Romany. Romana Smetanu a Romana Janouška. Jeden už mašinérií naší justice prošel, druhého to čeká. Jenom rozdíly v samotných začátcích jsou tak do očí bijící až se z toho slušným lidem zvedá žaludek. I přes to co Roman Smetana deklaroval v souvislosti se svým odsouzením a odmítáním cizích zásahů a pomoci se zde dalo konat i proti jeho vůli a
to ne kvůli němu ale kvůli tomu ukázat, že i současná justice může konat mravně. Řešení měl v rukou a má pořád ministr spravedlnosti, JUDr. Jiří Pospíšil, jinak absolvent Právnické fakulty v Plzni. Mám nyní na mysli pravomoc, kterou mu dává Trestní řád a to Hlava OSMNÁCTÁ – Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní, § 266 kde se hned v úvodu píše:“1. Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo, které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost přípustná.“ Současně může ministr před projednáním stížnosti požádat o přerušení trestu pro odsouzeného. Další důvody jsou rozvedeny v dalších odstavcích. Jistě si hodně z nás pamatuje, že ministři spravedlnosti takové stížnosti dávali a bylo jim i vyhověno. Bohužel ironií osudu je dávali ve prospěch lupičů nebo princů. Roman Smetana není ani princ z Kataru ani nemá nikde schovaných cca 70 mil. z loupeže. A tak budeme dál sledovat osudy dvou Romanů a pseudoreformy justice, které nám ordinuje ministr Pospíšil. Škoda, že nemá jiný právní názor než soudkyně Langerová a nesnaží se ho uplatnit. Ještě jedna věc se mi zdá podivná. Mlčení politických špiček v čele se stínovým ministrem Jiřím Dienstbierem a občanských iniciativ. Před listopadem 1989 se našel alespoň VONS, ale dnes??? Škoda, že se v Poslanecké sněmovně nenajde skupina poslanců, která by navrhla rezoluci vyzývající ministra Pospíšila konat. Věřím, že by pro ni hlasovalo i hodně poslanců z ODS.
Omlouvám se ale nemám žádnou praktickou zkušenost s organizováním petic. Pokud by se chtěl někdo ujmout vyhlášení Petice „Výzva pro ministra JUDr. Jiřího Pospíšila-konejte spravedlnost pro Romana Smetany“, jsem první, kdo maximálně pomůže sbírat podpisy ve Znojmě a v regionu.
Hlava osmnáctá
Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní
§ 266
(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
(2) Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
(3) Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se týká některé z těchto osob.
(4) Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti pravomocnému rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).
(5) Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu nebo státního zástupce učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.
(6) Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu.
(7) Dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, navrhne Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
