Medvědí služba médií Václavu Havlovi.

Položme si prosím základní otázku. Byl Václav Havel normální smrtelník se všemi vlastnostmi, které jsou s existencí člověka spojené? To znamená, že byl i člověk omylný, někdy i samolibý, dokázal mít rád a milovat ale dokázal i nemilovat a nemít všechny stejně rád. Jeho smrt dokazuje, že ano, že byl člověk smrtelný.

Byl to člověk se všemi krásami i vadami na této kráse. Současná prezentace jeho osoby se podobá prezentaci Božské bytosti. Kdyby byl představitelem rodu, po kterém přichází následník, zvolali bychom: Král je mrtev, ať žije král. Následovníky Václava Havla jsme my všichni ať chceme nebo nechceme. K Václavu Havlovi jsem od nekritického obdivu začal postupem doby nabývat rozpaky, které skončily silně kritickým postojem k jeho činům za dobu po listopadu 1989. Myslím si, že nejlépe to nedávno vystihl Jan Petránek, v rozhovoru pro MF DNES zveřejněném v sobotu 10. prosince 2011v článku : „Havla je mi líto. Dnes ví, co neuhlídal“.

Václav Havel otočil názorově a skutkově o 180 stupňů a stejně tak i vývoj za posledních 20 let od proklamovaných vizí k současné realitě. Jsem zvyklý své výhrady a kritické postoje sdělovat lidem ještě za jejich života a nést i důsledky vyslovené kritiky od těch lidí, kteří kritiku nesnášejí. Po jejich odchodu z tohoto slzavého údolí kritiku doprovázenou emocemi přenechávám hrdinům druhé a třetí kategorie, kteří se vždy zákonitě objeví na scéně. Václav Havel opustil tento svět. Vzdejme mu úctu, jak se mezi civilizovanými lidmi sluší a zastavme tu nenormální adoraci jeho osoby. Nejvíc tím škodíme právě Václavu Havlovi a jeho památce. Václav Havel od 18. prosince 2011 se stal součástí naší minulosti-historie ( ne hysterie zbožnění ) a jeho život, dílo a odkaz patří dnes do rukou historiků, spisovatelů a kronikářů doby.

Stane se součástí jejich diskuzí a hodnocení a k objektivizaci jeho osoby a díla se dopracujeme nejdříve tak za dvě až tři generace. A možná i později. Svým datem narození jsem se stal již pamětníkem. Má to své plusy i mínusy. A tak jsem nejenom mezi pamětníky ale i mezi vzdělanými lidmi zaznamenal názor, že současná mediální „hysterie“ kolem osobnosti Václava Havla nám něco připomíná. Něco z minulosti co právě Václav Havel velice, velice kritizoval. Nemohu se ubránit dojmu, že cítil, že něco takového může přijít a poukázal na to právě ve svém posledním dramatickém díle: ODCHÁZENÍ. Jediné co na této mediální kampani spojené s osobou Václava Havla vnímám jako pozitivní je, že nám na chvíli dovolí zapomenout na „blbou“ náladu ve společnosti s pomocí vzbuzených emocí a tím paradoxně zlepšit naši duševní kondici. A že budeme mít pár dní k sobě zase nějak blíž. To už je ale bez jeho vědomého přispění.

P.S. Moje poslední Sbohem VÁCLAVU HAVLOVI.

Zbyšek Dřevojan. Znojmo.