Karel Randák a obavy z trestního stíhání

Jako blesk z hurikánu Sandy se objevila informace, že policie ČR obvinila Karla Randáka kvůli úniku informací o odměňování Jany Nagyové, vedoucí kabinetu premiéra Petra Nečase a kolikrát a v jaké výši od premiéra obdržela peněžité odměny v souvislosti s výkonem její práce.  

Na základě jakého paragrafu byl obviněn, sděleno nebylo. Odměny a platy úředníků nejsou ze zákona utajované informace a jejich „únik“ nebo zveřejnění nemůže tedy být trestné. Dle vyjádření státní zástupkyně pro Prahu 1 Šárky Pokorné hrozí Karlu Randákovi až 5 let vězení. Nemohu se na základě informací o tom jak pracuje naše policie a státní zastupitelství ubránit pocitu obavy, že Karel Randák celou

záležitost svého trestního stíhání podceňuje a podceňuje ji i redaktor Jindřich Šídlo, když tvrdí, že „Randák nemusí mít obavu, tenhle zápas s klidem vyhraje“. Nerad to říkám, ale ten zápas by měl K. Randák skutečně vyhrát. Nebude to ale ani s klidem a ani brzy. Aby občan pochopil celou záludnost této kauzy musí jako samouk nebo od právníka absolvovat alespoň právní minimum tím, že si projde několik paragrafů Trestního řádu ( §157 až § 167 ) a několik paragrafů Trestního zákona. Policie a státní zástupce jsou vázáni ustanoveními těchto norem a především způsobem a lhůtami provádění úkonů zahájení Trestního řízení a Trestního stíhání. Už jenom při porovnání zveřejněných údajů o tom kdy byla informace o platu J. Nagyové publikována před veřejností, kdy bylo podáno trestní oznámení a zahájení trestního stíhání je i laikovi zřejmé, že zde není něco v postupu policie a státního zastupitelství v pořádku. Podle sazby výše trestu, kterou sdělila státní zástupkyně Š. Pokorná se dá usuzovat, že samotné trestní stíhání a šetření bude dle mého názoru trvat určitě déle než rok. Budu rád, jestli se mýlím.

Hned v počátku si musíme položit základní otázku. Komu a proč má celá kauza posloužit? Jako první se nabízí vysvětlení, že se jedná o revanš za zveřejnění fotografií z dovolené Mirka Topolánka v Toskánsku. Jako druhé se nabízí dehonestovat K. Randáka jako kandidáta na prezidenta, ale jako hlavní je zde znevěrohodnit Nadační fond proti korupci Karla Janečka. Kauza Drobil – Michálek nebude ještě dlouho zapomenuta. K. Randák je voják, i když v první linii. Ptejme se, dojde i na vrchní patra protikorupčních aktivistů? Na Vrchní státní zastupitelství přišla nedávno, silně adorovaná JUDr. Lenka Bradáčová a vystřídala problematického Vlastimila Rampulu. Jako důvod bylo veřejnosti sděleno, že je to v rámci protikorupčního tažení, které se nemá zastavit před nejvyššími patry korupce i kdyby se mělo jít do vládních řad. Zárukou má být i JUDr. Pavel Zeman, jako nejvyšší státní zástupce. Dostaly se tyto informace až na státní zastupitelství na Praze 1 a k příslušnému útvaru policie? JUDr. L. Bradáčová ve funkci předsedkyně Unie státních zástupců pronesla památný výrok, že „Státní zastupitelství má sloužit veřejnosti“. Je v zájmu veřejnosti aby se dozvěděla jaké platy berou vrcholoví úředníci nebo je větší zájem trestně stíhat K. Randáka, který tyto informace veřejnosti sděluje? K. Randák vlastně supluje to, co má dělat současná vláda, která se charakterizovala jako vláda protikorupčního boje. Redaktor Jindřich Šídlo si ovšem v závěru své glosy v HN protiřečí, když říká, že Randák nemusí mít obavu, my ostatní ovšem ano, protože v české policii zjevně dál zbylo ještě dostatek lidí, jejichž základní filozofií zůstává tupá represe a ochota posloužit, když je potřeba. Zapomněl dodat, že úplně stejné je to pořád i v soustavě státního zastupitelství a soudů. Tam navíc sehrává velkou roli i odměna ve formě materiální nebo i kariérní od zadavatelů, kteří hledají (potřebují) jejich ochotu.

Zbyšek Dřevojan, Znojmo.