Tak nám „rozpustili“ Poslaneckou sněmovnu. Konečně. Je to jedna z nejméně oblíbených politických institucí u nás. Často přezdívaná na žvanírnu a produkující legislativní zmetky.
Ještě, že ji nerozpustili v kyselině. To by bylo škody. Jako občané, ale dostáváme novou šanci (kolikátou
od listopadu 1989) si zvolit své nové zástupce do parlamentu. Od r. 1990 to budou již sedmé volby do Parlamentu ( Poslanecké sněmovny) - pokud se nemýlím. O čísle 7 se říká, že je to číslo šťastné. Doufejme tedy, že budou mít voliči šťastnou ruku.
Po rozpadu Občanského fóra se politická scéna zaplnila různými politickými stranami. Základní politické dělení by mělo být demokratická Levice, pravice a střed. Jak silně se s tímto politickým dělením strany a hnutí identifikují je někdy hodně složité určit. Přesnější je dělení na slušné kandidáty, méně slušné, neslušné a darebáky. Toto před volbami rozpoznat je někdy hodně těžké. Ještě se ani Poslanecká sněmovna nerozdělila a již se nám nabízí spasitel nejenom demokracie, ale i pravice a to Miroslav Kalousek. Kdo se trochu blíže seznámí s jeho politickým životopisem zjistí, že to není jenom na zvednuté obočí nebo kroucení hlavou, ale na víc. Je to vrcholový reprezentant českého politického absurdistánu. Tento Normalizační lidovec prošel mnoha fázemi
politického vývoje až skončil jako skutečný hrobař českého pravicového liberalismu i když on sám se označuje za jeho spasitele. Již od zvolení Miloše Zemana prezidentem se pasuje do role rytíře, který svede svatý boj s loupeživým Zemanem, který nám chce ukrást parlamentní demokracii. Kalousek se aktivně pohybuje ve vysokých patrech politiky již od r. 1990. Prvního vrcholu dosáhl když se stal předsedou KDU-ČSL. Chorobná touha po moci ho dovedla až do situace kdy chtěl uzavřít vládní koalici s ČSSD a KSČM. Lidovci se vzbouřili a Kalousek u nich skončil, ale politicky nezahynul. Je to však vysoce pragmatický politik, který dokazuje, že i pragmatismus může být bez hranic. Dokázal se vrátit pod značkou TOP 09 s erbem knížete na štítě. Po volbách v r. 2010 se stal dominou koaliční pravicové vlády, kterou postupně rozložil a pravici v očích voličů deklasoval. Po zvolení Miloše Zemana prezidentem a demisi Nečasovy vlády po známých skandálech Nagyové a spol. bylo jeho prvním cílem hlavně poškodit ODS. Tento cíl nadřadil nad obecné zájmy pravice a zařadil se po bok Karoliny Peake. Začal spekulovat a vydírat ODS ohledně Miroslavy Němcové. Tím otevřel neuvěřitelný prostor pro politiku prezidenta Zemana.
Výsledek všichni známe. Jmenování vlády Jiřího Rusnoka a
následné rozpuštění sněmovny. Je to samozřejmě všechno na hlubší zamyšlení a analýzu. Základní definice, ale platí. Miroslav Kalousek je hrobař české pravice. Cesta k tomu jak zachránit co se ještě zachránit dá je jediná. Kalousek bude určitě volebním lídrem TOP 09 s největší pravděpodobností ve Středočeském volebním obvodě. Jediná racionální a vysoce efektivní cesta je Kalouska z politické scény České republiky bez pardonu vykroužkovat. Prakticky se to dá provést jediným způsobem. Každý volič TOP 09 má 4 preferenční hlasy podle volebního zákona č. 247/1995 Sb., § 39, a § 50. Masivním kroužkováním kandidátů, kteří jsou až za Kalouskem můžete docílit jeho vyšachování stejně jako se to podařilo u Ivana Langera. Musíte si dát jenom pozor na maximální počet preferencí (kroužků), který je 4.
Pokud by se podařil tento malý - velký zázrak mohla by píseň Modlitba pro Martu a především slova z této písně „zloba, závist, zášť, strach a svár ať již pominou", zůstat jenom jako součást národního Zpěvníku.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
