Pod heslem Leaders’Talk, což se dá přeložit buď jako Diskuse lídrů nebo Vůdcové mluví, uspořádaly jedny významné celostátní noviny redakční panelovou diskusi na dnes široce diskutované téma, zda se vyplatí etika v podnikání.
Řeč byla samozřejmě i o korupci, právním vědomí, vymahatelnosti práva u nás a dalších souvisících tématech. Diskuse se zúčastnili pánové Dan Ťok, generální ředitel společnosti Skanska, Jiří Moser, řídící partner Pricewaterhouse Coopers, Andrej Babiš majitel a šéf holdingu Agrofert a Tomáš Ježek, dříve ministr ( zdivočelé ) privatizace, dnes přednášející na Vysoké škole ekonomické v Praze. Diskusi moderoval zástupce šéfredaktora Martin Jašminský. Záznam diskuse si můžete najít na multimedia.ihned.cz což každému vřele doporučuji. Ne že by obsah diskuse nebyl aktuální a zajímavý.
Co mne zarazilo a způsobilo neskutečné rozpaky, byla přítomnost pana Tomáše Ježka, dřívějšího ministra privatizace, která za jeho působení naprosto zdivočela. Největší problém jsem měl s obsahem jeho vystoupení. Vystoupení Kozla, z kterého se on sám transformoval na zahradníka a kazatele o morálce, by musela přivést do rozpaků každého slušného člověka, který ho pamatuje z oněch historických dob Velké privatizace. Asi proto, že tenkrát Tomáš Ježek ve vzácné shodě s dalším zahradníkem, Vladimírem Dlouhým (dnes členem NERVu) na nějaký čas zhasli a umožnili privatizérům útěk před právníky. Za vše bych jmenoval např, privatizaci Poldi Kladno nebo Škody Plzeň. Měli pravdu v jednom. Útěkem před právníky by se věci, které se staly, nemohly stát. Útěk před právníky byl tak rychlý a dokonalý, takže dodnes má tak velký náskok, že se právu nedaří s realitou srovnat krok. Nebo spíše dostat realitu pod kuratelu Práva. A tak důsledky útěku před právníky a tehdy nastavených pravidel, na kterých se Tomáš Ježek spolu s Vladimírem Dlouhým nejvíc podílel, pociťujeme dodnes. Nevím, zda to nebyla malá zlomyslnost od pořadatele, když do této debaty pana Tomáše Ježka pozval. Ježkovo moralizování v tomto případě překonalo všechny hranice jakékoliv slušnosti a vkusu. Ovšem tento pocit mohl mít jenom ten, kdo ho zažil ve funkci ministra a zná výsledky jeho práce na ministerstvu a jeho další aktivity. Vrcholem všeho bylo jeho prohlášení o tom, že se každý má bát především svého svědomí a to víc než policie. Pan Ježek se ho zřejmě bát nemusí, protože žádné svědomí nemá, včetně soudnosti a sebereflexe. Bonmont všech bonmontů z jeho úst potom bylo, že by každý, kdo se proviní, měl jít do kouta se sám nad sebou vyzvracet. Kdyby toto měla být pravda, tak v tom koutě musí Tomáš Ježek ještě pořád stát a zvracet. Z doby jeho ministrování by měl mít chronický reflex zvracení.
Nejviditelněji kdo ho z přítomných pánů nedokázal zcela strávit, byl Andrej Babiš. Jenom se divím, že po aktivitách a prohlášeních A. Babiše z posledních měsíců ke stavu naší společnosti je ochoten jít do pořadu, kterého se zúčastní např. právě Tomáš Ježek. Ježkovi tím pomáhá vytvářet image člověka ctícího etiku před těmi, kteří si ho nepamatují a sám sobě tím dělá medvědí službu protože ho značná část zařadí do kategorie jako T. Ježka. Obraz A. Babiše, i když to mezi nimi docela jiskřilo, to nevylepší. Jednoznačně tím tratí. Jako člověk, který chce vstoupit do politiky, by měl velice bedlivě zvažovat s kým a při jaké příležitosti se bude ukazovat v médiích. Snaha celostátních novin pokusit se zlepšit morálku podnikání v Česku je v posledních letech nepřehlédnutelná. A co si cením nejvíc při odhalování různých afér je, že se většina snaží držet, dnes vzácné zásady - padni politicky komu padni. Příští generace historiků, kteří budou popisovat první desetiletí naší transformace po listopadu 1989 to budou mít ulehčené v tom, že budou mít daleko více informací, než měla jakákoliv generace historiků před nimi. Nevím, jestli si to Tomáš Ježek uvědomuje. Snad si to v plné míře uvědomuje Andrej Babiš, který za sebou nemá minulost Tomáše Ježka.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
