V letošním lednu tomu bylo 35 let od pokusu předat dokument Charta 77 ústavním a vládním činitelům Československa v lednu r. 1977.
K výročí 17. listopadu 1989 začal platit zákon č. 262 / 2011 Sb.: O účastnících odboje a odporu proti komunistickému režimu. Domnívám se, že tento zákon v té podobě, v jaké byl schválen není dobrým
zákonem. Upozorňoval na to i prezident Václav Klaus před jeho podpisem. K zákonu se sice vedla poměrně široká diskuse, která zřejmě způsobila zmatečné znění zákona. Dovolím si tvrdit, že nejvíce budou zklamaní tolik opěvovaní chartisté, kteří se, dle jejich vlastních dokumentů: prohlášení Charty 77, Několik vět nebo slov a dopisu Václava Havla presidentu Husákovi, nemohou považovat za odbojáře, nebo odpůrce komunistického režimu ve smyslu tohoto zákona. Konec konců většina chartistů byli bývalí komunisté, kteří dále snili o Třetí cestě k socialismu.
K vystoupení proti režimu je vedla skutečnost, když pochopili, že je strana nevezme zpět do svého lůna a nenastane „co jsme, to jsme si". Bilak nedovolil Husákovi, aby se stal českým Kádárem. Jsem si vědom
toho, že za svá slova sklidím mnoho nadávek a hodně nenávisti. Ale pravda je bohužel taková, že ani v jednom výše zmíněném dokumentu se neprotestuje proti režimu, ale pouze proti nedodržování některých ustanovení Ústavy a dokumentů, které podepsali naši vládní činitelé na konferenci v Helsinkách. Vzpomeňte si na uklidňování národa Václavem Havlem po listopadu 1989, když mluvil o tom, jak nás budou strašit nezaměstnaností a kapitalismem. I na jeho požadavek rozpustit Varšavskou smlouvu a NATO současně. Jako názorný příklad bych uvedl příběh amerického bojovníka za práva černochů a proti rasové segregaci Martina Luthera Kinga. Asi ho nikdo v souvislosti s jeho aktivitami za dodržování lidských práv nebude pasovat do role bojovníka proti kapitalismu ve Spojených státech amerických.
Samozřejmě, že kromě konfidentů StB bylo mezi chartisty i několik antikomunistů, kteří se jako antikomunisté projevovali individuálně, nikoliv svými podpisy pod dokumentem Charty 77 nebo dalšími vzpomínanými dokumenty. Vždyť ani v jednom z těchto dokumentů není požadovaná změna režimu, nebo nedej bože, odstranění článku o vedoucí úloze strany z Ústavy z r. 1960. Ve všech dokumentech se sice píše o porušování a nedodržování podepsaných úmluv a dohod ale ani slovo o změně režimu. Všemi dokumenty se line jeden ústřední požadavek a to požadavek na dialog. Když došlo ke splnění tohoto požadavku a dialog byl s komunisty v listopadu 1989 navázán, byly dohodnuty a podepsány i dohody. Výsledky vidíme dodnes a
vypadá to, že se s nimi v reálném životě nedokážeme vyrovnat. Někteří chartisté, jako např. Petr Uhl, to přiznává veřejně v médiích, že neměli žádné politické a ideologické požadavky. Cituji P. Uhla z Práva ze dne 7. ledna 2012: „Každý máme nějakouminulost. Charta 77 se moudře zabývala jenom ochranou práv. Programově nebylaopozicí a nevytvářela žádné politické programy." Jasněji to snad ani vyjádřit nejde. K prozření došlo až bylo zřejmé, že změny jsou trvalé a komunisté přicházejí o moc. Pak nastal masivní zrod antikomunistů a zasloužilých bojovníků proti KSČ. Snad nejlépe to vystihl Miroslav Ransdorf když konstatoval, že KSČM je u nás jediná politická strana, ve které nejsou bývalí komunisté.
Jedině co mohu všem doporučit, si zákon o tzv. třetím, protikomunistickém odboji důkladně, ale opravdu důkladně přečíst. Některým se snad podaří vystřízlivět, někteří zůstanou dál v zajetí svých iluzí. Z informací získaných na Ministerstvu obrany, které eviduje žádosti dle tohoto zákona, lze získat i informace, které jsou doslova kuriozní kulisou interpretace tohoto zákona v praxi.. Vždyť o statut odbojáře žádají dokonce i současní členové KSČM. Vidina odměny 100 tisíc korun dělá divy. Na úplný závěr pro základní pochopení výše uvedeného zákona si dovolím ocitovat § 3 – Formy odboje a odporu proti komunismu, který je klíčový.
ZÁKON č. 262 / 2011 Sb.
ze dne 20. července 2011
o účastnících odboje a odporu proti komunismu
§ 3
Formy odboje a odporu proti komunismu
(1) Formou odboje a odporu proti komunismu se rozumí ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj vedený
proti komunistickému režimu v Československu, provádění sabotáží, spolupráce se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu, převaděčství nebo překračování státních hranic za účelem účasti v odboji a odporu proti komunismu (agenti-chodci). Za formu odboje a odporu proti komunismu se rovněž považují s tím srovnatelné jiné statečné činy nebo statečné veřejné postoje na podporu ozbrojených akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu.
(2) Formou odboje a odporu proti komunismu se dále rozumí soustavná či dlouhodobá anebo jinak významná činnost spočívající v
a) autorství petic nebo obdobných materiálů nebo veřejných vyjádření zaměřených přímo či nepřímo
na obnovu svobody, demokracie nebo na oslabení komunistického režimu nebo zabezpečování jejich
tisku nebo rozšiřování,
b) organizaci veřejných vystoupení proti komunistickému režimu, vyvíjení politické, publicistické
nebo jiné prokazatelně protikomunistické činnosti zaměřené přímo nebo nepřímo na obnovu svobody,
demokracie nebo na oslabení komunistického režimu, nebo
c) vyvíjení politické, publicistické nebo jiné prokazatelně protikomunistické činnosti v zahraničí zaměřené přímo nebo nepřímo na obnovu svobody, demokracie nebo na oslabení komunistického režimu.
(3) Formou odboje a odporu proti komunismu se rozumí též aktivní působení v organizaci nebo skupině, jejíž členové bojovali proti komunistickému režimu způsoby uvedenými v tomto ustanovení.
(4) Formou odboje a odporu proti komunismu se rozumí též takové veřejné politické a společenské postoje zastávané aktivně a z vlastní vůle, které bránily nástupu a udržení komunistické totalitní moci, pokud byl za ně jejich nositel uvězněn, internován nebo jinak omezen na osobní svobodě a nebo nuceně vystěhován z místa svého bydliště anebo jinak obdobně závažně postižen.
(5) Za odboj a odpor proti komunismu se považuje též činnost významem srovnatelná s formami odboje a odporu proti komunismu uvedenými v předchozích odstavcích vykonávaná před dobou nesvobody, pokud jejím cílem bylo zabránit nastolení komunistického režimu a zachování svobody a demokracie v Československu, pokud tohoto cíle nebylo možno dosáhnout jinak, a byla spojena s obdobným rizikem.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
Klikněte si na:
Zákon č. 262 / 2011 Sb
Průvodní dopisy k Chartě
Prohlášení Charty 77
