Americký radar, 21. srpen L.P. 1968 a Dočasnost

Předmluva: S odstupem několika desítek let stále více věřím těm politologům, kteří poukazují na neupřímnost západu v jeho sympatiích pro náš „socialismus s lidskou tváří“, který měl být výsledkem obrodného procesu Pražského jara 1968. Z pohledu ideologického souboje si to ani nemohli přát. Tím by si přece kapitalismus podepsal ortel nad svojí další existencí a budoucností. O úmyslu SSSR nás okupovat v USA věděli předem. To je dnes známá skutečnost. Naše okupace jim nahrávala, byli s ní srozuměni v rámci rozdělení světa po Jaltě. Takže kromě rétorických cvičení proti naší okupaci nic neudělali. Neudělali nic ani proti vstupu východoněmeckých vojáků k nám i když to bylo popření výsledků 2. světové války a Postupimských dohod. Američané přece mohli také přijít k nám na čáru České Budějovice Plzeň.

A tak nás nechali dalších 20 let pod nadvládou sovětů. Jenom se opakovaly události z r. 1956 v Maďarsku. Z těchto důvodů nevěřím americkým argumentům pro stavbu radaru u nás. Je to jenom pokračování velmocenských hrátek, kdy nám není přisouzena ani role obyčejných pěšáků. Jenom role kanonenfutru. Vždyť přece radar se dost špatně trefuje, ale úder dopadne v každém případě k nám, do větší či menší vzdálenosti od radaru. Na ještě jednu otázku bych chtěl znát odpověd. Jak dlouho u nás radar vydrží? Do prvního úderu protivníka nebo dočasně? A co je lepší? 

Naděje vkládané do obrodného procesu a postupný návrat občanských svobod do naší společnosti, který začal v lednu 1968 a dostal přezdívku „Pražské jaro“ skončil 21. srpna 1968. Co to pro naší společnost znamenalo jsme poznali všichni na vlastním osudu. Tak jako se diskutuje dodnes o Mnichovské dohodě a následné zradě bude se ještě dlouhá desetiletí diskutovat o 21. srpnu 1968. Podívejme se na akt okupace ČSSR přes fakta. Sovětská vojska překročila v rozporu s mezinárodním právem i v rozporu se smlouvou o Přátelství mezi ČSSR a SSSR naše hranice v noci z 20. na 21 srpna 1968 a začala obsazovat tehdejší ČSSR. Sovětská vojska byla v síle 30. divizí, z toho 5 tankových a 2 výsadkové. Společně se sověty k nám vstoupily i okupační vojska dalších států Varšavské smlouvy. 3 polské divize, z toho 2 tankové, 1 motostřelecká divize Maďarska, jeden motostřelecký pluk Bulharska a menší uskupení německých vojáků z NDR. Po obsazení celé ČSSR vytvořila síť operativních velitelství na celém území našeho státu. 26.8.1968 sdělil Náčelník gen. Štábu čs. Armády gen. Rusov předsednictvu Národního shromáždění, že okupační vojska mají na 6 300 tanků, 2000 děl, 550 bojových a 250 dopravních letounů. Počet vojáků je odhadován na více než půl milionu. Po podepsání Moskevských protokolů a následném schválení Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk u nás si byli sověti jisti, že politický vývoj u nás bude v jejich režii a začalo postupné stahování vojsk okupantů. V ČSSR zůstala pouze sovětská vojska a byla nově vytvořena Střední skupina sovětských vojsk. Tvořila ji 15. gardová tanková divize, 30. gardová a 18. gardová motostřelecká divize, 31. tanková divize, 48. motostřelecká divize a 131. letecká divize. Toto operační uskupení mělo 75 000 vojáků, 200 letadel a vrtulníků začleněných do pěti vševojskových divizí. Podle Smlouvy o dočasném pobytu Sovětských vojsk z 16.10.1968 bylo pro tato vojska vyčleněno 33 posádek napříč celým Československem od Děčína přes Olomouc až po Zvolen, které tak rozdělilo napříč celé Československo. Vojska zabrala ubytovací plochu 258 432 m2 a 160 362 m2 skladovacích ploch. Dále mělo 4 letiště, 3 nemocnice, 19 skladů, 6 skladů hmotných rezerv a 5 výcvikových prostorů. Velitelství Střední skupiny bylo v Milovicích. Spolu s vojáky k nám přišlo i 39 000 rodinných příslušníků. Za dobu pobytu u nás zapříčinili smrt mnoha desítek našich občanů. Počty sovětských vojáků a techniky se začali snižovat již začátkem r. 1989 na základě jejich vlastního rozhodnutí z prosince r. 1988. Po politických změnách u nás po 17. listopadu byla v Moskvě 26.2.1990 ministry zahraničí podepsána smlouva mezi ČSSR a SSSR o Odchodu sovětských vojsk z území ČSSR. Poslední transport sovětských vojsk opustil ČSSR 21.6.1991. Velitel skupiny sovětských vojsk genplk. Vorobjov odletěl z ČSSR 27.6.1991. Dočasný pobyt Sovětských vojsk v ČSSR trval bez dvou měsíců 23 let. Následky pobytu těchto vojsk u nás pociťujeme dodnes. Často se porovnává Mnichov 1938 a E. Beneš se srpnem 1968 a A. Dubčekem. Porovnává se nesrovnatelné i když některé shodné znaky tady jsou. Zatímco v r. 1938 jsme zůstali zrazeni vlastními spojenci, ale s bojeschopnou armádou, v r. 1968 jsme byli rovněž zrazeni vlastními spojenci, ale stál při nás celý svět. Beneš se postavil do čela odboje, garnitura Dubčeka  podpisem dohod v Moskvě hanebně politicky selhala až na Dr. F. Kriegla a nemnoha dalších. Na jakýkoliv politický odpor až do listopadu 1989 naprosto rezignovala.

Doslov: 

S odstupem několika desítek let nabývám stále silnějšího přesvědčení, že se vstupem sovětských vojsk v srpnu 1968 k nám, si oddechla i parta „reformních“ komunistů. Vývoj událostí se jim evidentně vymykal z ruk a ztráceli nad ním kontrolu. Jestli po něčem netoužili tak to byla ztráta vedoucí role strany a tím i moci. Po nástupu normalizace muselo KSČ opustit cca půl. milionu členů. „Chudáci“ nečekali tak tvrdý postih za svojí koketérii s lidskou tváří socialismu. Většina jich stále věřila, že budou časem vzati na milost. Ojediněle se i dočkali. Stále mi vrtá hlavou proč se taková síla nezmohla na žádný odpor, protest. Měli přece oproti jiným občanům zkušenosti z práce v politice. Proč asi?

Zbyšek Dřevojan.