V hektických dnech první přímé volby českého prezidenta a jeho slavnostní inaugurace do úřadu 8. března 2013 jsme zapomněli na okupaci zbytku Československa v r.1939?
Tohoto tragického dne definitivně na dlouhých 6 let zanikla naše státnost na zbytku historických územích Českého království. Předcházela tomu Mnichovská dohoda jako výsledek zrady Československa našimi spojenci Francií a Velkou Británií. Touto dohodou jsme byli oloupeni o část zemí Koruny české a to na
Moravě, ve Slezsku i v Čechách. Povědomost naší státnosti udržovali naši exulanti v emigraci, včetně ozbrojeného boje za obnovení samostatnosti Československa. Naši lidé bojovali na všech frontách v Evropě – na Východě i na Západě.
V minulých týdnech v souvislosti s volbou prezidenta se znovu tato bolestná otázka otevřela a byla vášnivě diskutována. Všichni, kdo měli zájem se mohli dozvědět, jak kdo tuto historii vnímá a jaké má o ní znalosti. V důsledku Mnichovské dohody přišlo Československo o třetinu území s téměř 3 miliony našich německých spoluobčanů, kteří toužili po svobodě, a tato touha po svobodě je paradoxně přivedla pod křídla nejkrutější diktatury v historii lidstva. Odešli z demokratické, svobodné společnosti Československé republiky. Těžko věřit tomu, že by politická reprezentace sudetských Němců nevěděla, že v Německu byl po jmenování Hitlera kancléřem 30. ledna 1933 (80 výročí), prezidentem Paulem von Hindenburgem a požáru Říšského sněmu v noci z 27. na 28. února 1933 přijat výnos „Na ochranu lidu a státu“. Tím skončil v Německu právní stát a nastalo nacistické běsnění. Nastalo masové zatýkání především komunistů, potom sociálních demokratů a dalších odpůrců nacistů. Lidé mohli být vězněni bez svolení soudu na libovolně dlouhou dobu. Ke slovu přišli především H. Göring, pruské min. vnitra, Himler a jeho SS, Röhm a SA a pověstné Gestapo. Nastal nikým a ničím neomezený nacistický teror, který měly legalizovat účelové zákony. Například Norimberkské rasové zákony, které byly v Norimberku slavnostně vyhlášeny Hitlerem 15. září 1935 na 7. sjezdu NSDAP. Od 28. února 1933 nastolili nacisté v Německu dosud v dějinách nevídaný teror, masové vraždění, koncentrační tábory, končící genocidou židů a hromadným vražděním, následně i v okupovaných zemích, po rozpoutání 2. světové války.
Ke všemu autentickému, historicky ověřenému není dnes třeba něco přidávat. Tragédie byla završena okupací zbytku Českých zemí a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939. Tím přenesli politiku teroru a násilí i k nám, s cílem vyhladit český národ. Snad jen slova Jana Černohlawka ze Znojma: „Jsou věci, které se nemají a ani nesmí odpouštět. Jedna z nich je zrádná činnost sudetských Němců vůči naší republice“. Více najdete na www.znoj-tyden.cz . Ve Znojmě řádili nacisté již od 10. října 1938. I ve Znojmě byla Křišťálová noc s vypálenou synagogou, exodus židů, z nichž značná část byli okurkáři a zavírání a vraždění českých vlastenců. Znojmo přitom jako mnoho jiných českých měst okupovali nacisté na základě podvodu, protože jako kritérium bylo nacisty prosazené kritérium sčítání obyvatelstva z r. 1910. Na Mnichov ani Protektorát bychom neměli nikdy zapomenout. Zvláště mladá nastupující generace. Při zpětném pohledu vidíme neuvěřitelný paradox. Čím nabýval teror nacistů v Německu na síle a přibývalo zavražděných a uvězněných, tím víc volali sudetští Němci po odtržení od Československa a připojení k německé Říši. Doba a hodnoty se často v historickém kontextu mění. Neumím si představit, že by dnes menšiny, např. Bělorusů volali po připojení k Lukašenkově autoritativní vládě v Bělorusku.
Po 17. listopadu se znovu otevřela otázka odsunu Němců od nás. Vítězní spojenci rozhodli v Postupimi a v Německu uskutečnili program Denacifikace. Mělo na takový program válkou zdecimované Československo a byl takový program u nás úspěšně uskutečnitelný? Jak si na tyto otázky odpovíme?
Zbyšek Dřevojan, Znojmo
