To jsem si ale dal... Ve svém předchozím článku http://drahovzal.blog.idnes.cz/c/162410/Nechteny-navrat-do-let-minulych.html jsem si dovolil opravdu hodně. Poměrně věrně, i když s nadsázkou jsem popsal chování jedné místní organizace jedné strany. Modří již vědí...
Na článek jsem dostal mnoho ohlasů, pozitivních, chápajících, to tedy v převážné míře.
Ale jeden člověk, podle svých slov zakládající člen strany, o které jsem hovořil mě označil za škůdce strany, kterého je třeba odsoudit, vyhnat a zapudit...
Snažil jsem se mu tedy vysvětlit, že to nejsem já, kdo stranu poškozuje, já jen věrně popsal to, co se ve straně na místní úrovni odehrálo. Za zveřejněním celé kauzy si stojím, i když mě to pravděpodobně bude stát místo ve straně. Byl to totiž jediný možný způsob, jak na "nekalé" praktiky místních straníků upozornit.
Jsem zastáncem modré politiky, budu jím i nadále. V tom se můj kritik velmi mýlil.
Jen jsem chtěl podotknout následující... Moje právo na vyjádření svobodného názoru mám zaručeno Ústavou. Je právem nejvyšší moci... A každý, kdo mi takové právo upírá nebo chce upírat není v mých očích demokrat a nebojím se říci, ani slušný člověk.
Při rozhovoru s panem zakládajícím jsem opravdu měl na krku vystouplou žílu, zvednutý hlas a adrenalinu na rozdávání. Za to se mu dodatečně omlouvám. A trvám na tom, že právo přirovnat chování některých spolustraníků k tomu z minulého století mám. Za vlády jedné strany jsem žil, studuji historické prameny a o době minulé leccos vím. To, že jsem mladý neznamená, že nemohu mít vlastní názor. Z komunistických manýrů se mi dělá fyzicky zle. O to víc, že se mohou vyskytnout v rámci strany, která má ve svém názvu slovo "DEMOKRATICKÁ"
