Aniž bych o to stál, zažil jsem v minulých dnech návrat nejprve do let 80., kdy u nás panovala normalizace a následně, jsa trochu překvapen, pak o kousek dál, tedy do let 50., i když musím přiznat, že pro postiženou osobu (naštěstí) bez fatálních následků… Nebyl to sen, i když bych si přál, aby byl. Byla to víc než skutečnost, dokonce na schůzi Strany, která má ve svém názvu přídomek „demokratická“, tváří se tak a snaží se v rámci českého politického rybníka profilovat na pravé straně politického spektra… Snad se jí to i jinde daří, ale můj zážitek byl více než otřesný.
Schůze se sešla až v nečekaně hojném počtu účastníků, z nichž některé jsem měl tu čest vidět buď po velmi dlouhé době nebo vůbec poprvé, ačkoli jsem členem Strany přes 2 roky a schůzí, formálních, či neformálních bylo nespočet. Trochu to zavání pojmem „černé nebo spíše spící duše“, čili v reálu lidé, kteří jsou sice členy strany, nicméně neaktivními či pasivními a za úkol nejspíš mají v ten pravý okamžik vystoupit ze stínu a zahlasovat tak, jak je jim naznačeno. Většinou se jednalo o příbuzné a podřízené čelních představitelů Strany …
Na začátku schůze vystoupila hlavní tvář Strany a předsedající. Návrh domnělé opozice na zařazení zhodnocení právě proběhnuvších komunálních voleb do programu schůze byl briskně zamítnut s tím, že se volebnímu výsledku bude věnovat ve své zprávě předsedající. Pak začal slíbený projev.
A byla to právě rétorika předsedajícího, která byla jak vystřižena z 80. let minulého století…
Stručně se dá k obsahu říci asi toto: Naše Strana vzkvétá, porážka ve volbách je zaviněna reakčními živly (ostatními stranami a ekonomickými restrikcemi vlastní vlády) a podívejte se, kolik jsme toho v našem malebném městě za 4 uplynulá léta postavili, udělali, změnili k lepšímu. Absolutně žádná sebereflexe ohledně nezdarů, jako třeba ten, že ve městě přibývá heren jako hub po dešti a z plánované přestavby jedné z největších budov ve městě, kterou zastupitelé prodali místnímu podnikateli právě za tímto účelem sešlo a, světe div se, vyrostla v jeho prostorách další herna. Jen hodiny v pozadí mi v tom obrazu chyběly, abych se mohl vžít do dob, kdy k nám z obrazovky na Nový rok promlouval náš totalitní prezident Husák. Spousta prázdných slov, frází a opakování dobře známých fakt, starých přes několik měsíců. Naše Strana ve volbách sice ztratila téměř 40% podpory voličů oproti minulým volbám, ale protože dvě nové strany získaly dohromady právě ty „naše“ mandáty, vlastně se o prohru nejedná, bylo zhruba řečeno k výsledku místních voleb. Projev se pomalu chýlil ke konci a právě tam se ručička pomyslného časového stroje začala pomalu překlánět do již zmíněných let 50., které prosluly nejen utěšeným „budováním“ lidově demokratické republiky v rámci Gottwaldových pětiletek, ale také rudým terorem, v nemálo případech směřovaných do vlastních řad.
Předsedající vyjádřil nespokojenost s jednotou Strany. Prohlásil, že někteří z členů si pletou demokracii s anarchií a nejdou ve stejném proudu s ostatními, jak tomu vždy bylo…
Na závěr padlo to jméno…
Pan Tomáš Lukavský zásadním způsobem porušil Stanovy Strany (byly citovány příslušné paragrafy) tím, že nevyvinul maximální úsilí pro úspěch Strany ve volbách tím, že na jeho profilu sociální sítě Ksichtokniha uveřejnil svůj článek: „Ve volbách do zastupitelstev budu volit mladé lidi“, který byl následně celý odcitován.
Pan Lukavský, který dostal slovo ke své obhajobě, která se později ukázala jako zbytečná prohlásil, že si není vědom autorství takového článku, nicméně, že s jeho tezemi v zásadě souhlasí.
Pokud měl někdo z přítomných až do této chvíle pocit, že celá akce není předem zorganizována za jedním účelem, pak následující chvíle jim měla dát odpověď, že se mýlí.
Zvedli se dva ze členů a shromáždění začali obcházet a rozdávat kopie ve formátu A4, na kterých byl předmětný článek.
Podíval jsem se na svoji kopii a vidím: Uživateli Tomáš Lukavský se líbí „Ve volbách do zastupitelstev budu volit mladé lidi“. Ten, kdo jen trochu aplikaci Ksichtokniha zná už tuší… Pan Lukavský není autorem článku, jen s článkem, který napsal někdo jiný v zásadě souhlasí a dal mu proto „palec nahoru“ právě pro ten souhlas…
Každý z nás, kdo je na Ksichtoknize aktivní souhlasí občas s něčím. Třeba „Vystřelte Paroubka na Mars“ nebo „Pro pedofily kulku do hlavy“, a přesto to neznamená, že se účastníme vesmírného programu NASA nebo chodíme ozbrojeni po ulicích a hledáme, kterého pána obtěžujícího malou holčičku zastřelíme.
Všechny argumenty marné…
Pan Lukavský údajně napadl ty starší na kandidátkách a jako člen Strany nevolil tak kandidátku celou!!! Jaké to provinění!!! A zároveň jaká to blamáž ze strany „žalobců“. I kdyby nakrásně na Ksichtoknize byl jakýkoli páně Lukavského názor, volby jsou tajné, jak můžete vědět, koho kandidátku a jestli vůbec hodil pan Lukavský do volební urny?
Všechny argumenty marné…
Následně, se do role jakéhosi žalobce, či prokurátora ve sporu „Lid (Strana) vs Tomáš Lukavský“ pasoval (nebo spíše byl pasován) bývalý komunistický kádr a vyšetřovatel, kterého vystoupení mi velmi připomínalo nechvalně známého Dr. Urválka z procesu s Rudolfem Slánským. „Obžalovaný se provinil proti oficiální linii Strany, poškodil její jméno, jméno volebního lídra a vlastně dal ostatním návod, jak nevolit Stranu a tím porušil její Stanovy. Navíc je to rebel, který je účasten jistého názorového proudu a rozštěpuje spolu s ostatními jednotnost Strany!“
Další argumenty na obhajobu marné…
Následují výkřiky z typu: „Nelži, že jsi to nepsal“, po opakovaném vysvětlení, co údaj na rozdaných kopiích znamená pak následovalo popření vlastní „obžaloby“, tedy slovy předsedajícího: „Já neříkal, že to pan Lukavský napsal, ale tvrdím, že to co udělal je samo o sobě porušením Stanov a navrhuji vyloučení“.
Poslední obhájná slova, provázená nesouhlasnými pohyby již rozhodnutých soudců… Čili marná obhájná slova…
Následovala volba. Tajná, přesto však předem jasná ve svém výsledku. Tolik „spřátelených“ členů nemůže své vedení zklamat…
A již přichází hlasovací komise s výsledkem 63 % pro zradu a vyloučení, 37 % pro nesmyslné obvinění a zdravý rozum…
A venku si již kat brousí svoji sekeru… Chtělo by se mi říci… (naštěstí nejsou 50. léta).
Co na tom, že pan Lukavský pro Stranu během předvolební kampaně vykonal tolik, co 95% členů nevykonalo za dlouhá léta svého stranictví, co na tom, že jeho snahou je být součástí evoluce Strany, aby byla dynamičtější a úspěšnější. Ti, kteří jej soudili o žádnou evoluci nestojí, zásluhy odsouzeného jsou povrchní a zanedbatelné…
Ano, píšu s mírnou nadsázkou… Ale se vší vážností dodávám na závěr…
Obvinit jednoho z členů Strany na základě jednoho kliknutí vyjadřujícího souhlas s jedním názorem na sociální síti z porušení stanov a jeho faktické vyobcování ze strany nejen zavání, ale podle všech indicií i je naprosto BEZPRECEDENTNÍ ukázkou arogance, nechuti (nebo snad ještě hůř neschopnosti) si připustit vlastní chyby.
Pokud si pan Lukavský a jeho 22 přátel, kteří byli proti ukončení členství pletou demokracii s anarchií, pak jeho soudci si pletou demokracii s totalitou a dobou, která je mi nade vše odporná.
Nemusím snad ani připomínat, že k žádnému zásadnímu zhodnocení voleb nedošlo. Byly prezentovány výsledky koaličních vyjednávání, spojenectví se stranou, která je jinak naším protivníkem. Tak jako k nim dochází v účelových koalicích v Praze, Brně a na jiných radnicích v naší zemi…
Bylo po schůzi a mně bylo značně nevolno a smutno …
Není rok 1976 ani 1952… Je rok 2010 a stalo se minulý týden na schůzi Strany v Blansku…
